Figurant Deníku se blíží k pokladně ve velkém nákupním centru v krajském městě. Trpělivě postává ve frontě a pak vyskládá na pás obsah košíku. Na výzvu pokladní vloží kartu do čtečky a zadá PIN. Až posud jde vše hladce. Jenže pokladní si bere čtečku k sobě a naučeným pohybem vyndává kartu. „Ale ta karta není vaše!“ zazní náhle nad nákupem.

V polovině velkých obchodů a přibližně ve třetině těch malých byly úspěšné pokusy zaplatit nákup cizí kartou. Někde to šlo hodně ztuha, někde pokladníci odmítli platbu přijmout a transakci uskutečnit. Podle odborníků by ale bylo správné, kdyby zaplatit nedovolili nikomu. Karty by mohly být kradené.

Ve zmíněném hypermarketu v Českých Budějovicích začíná nad nákupem velké přesvědčování, karta je manželky, pin je v pořádku, mohu vám ukázat občanku, snaží se figurant přesvědčit pokladní. Nakonec se to daří a s nákupem míříme na parkoviště.

„Je to tak půl na půl,“ reagoval na výsledek testu Petr Vyhnálek, jednatel společnosti Globus ČR.

„Dobré je, že si pokladní všimla, že je to cizí karta, špatné je, že nakonec platbu přijala. Nemělo by to být,“ dodal Vyhnálek.

Pravidla jsou podle jednatele jednoho z nejvýznamnějších obchodních řetězců u nás nastavena tak, že pokladní si může vyžádat doklad od člověka, který platí. Upozorňují na to i nápisy u pokladen. Pokladní může požádat o opravu podpisu. „Když má někdo zlomenou ruku, podpis se mu nemusí moc podařit,“ poznamenává Vyhnálek.

Člověk za kasou může také zrušit transakci. „Samozřejmě, že jsme to už udělali. Nesčetněkrát,“ dodává jednatel Globusu. Platba cizí kartou však může být rizikem i v případě rodinného příslušníka. Odborníci upozorňují například na to, že kdyby se manželé nepohodli, mohou se následně obvinit i z neoprávněného užívání cizí věci nebo z krádeže. V jižních Čechách zaznamenala policie letos za první čtvrtletí celkem 52 případů neoprávněného držení platební karty.

Více si můžete přečíst v ČbD 7.6. na straně 3.