Ulice Karla IV. se jmenovala Svinenská, Barvířská, Vídeňská, Rašínova, Wienergasse, Švermova, T. G. Masaryka (1968), Osvobození a od 1. ledna 1991 Kala IV.

Rekordně zaznamenala dějiny města ulice U Černé věže: Židovská, Markétská, znovu Židovská, Mikulášská (část), Sterneckova, Sterneckgasse, Obchodní, UNRRA, Stalingradská, Volgogradská, Kopeckého, Jirsíkova a U Černé věže. Starousedlík se nenechá zmanipulovat. Buď je to stále Šternekova, anebo krátce 
U Věže.

Podobně Lannovka, což byl tak silný termín, že dnes málokdo ví, že se 45 let jmenovala podle jednoho ruského maršála.

Na přejmenování nevhodných názvů ulic byla na radnici vytvořena hned v lednu 1990 pětičlenná komise. Shoda byla na vrácení historických 
a vžitých názvů. Ulice Norberta Frýda byla odjakživa Kněžská, třída 5. května vždy Krajinská, třída Míru Pražská, třída Rudé armády Rudolfovská apod. Také o neudržitelnosti náměstí Jana Žižky a Gottwaldovy třídy nebylo pochyb. Šlechtic Jan řečený Žižka z Trocnova svého času vyhlásil městu Budějovice nepřátelství a škodil městu, jak mohl, proto nebyl důvod mít ho v názvu hlavního historického náměstí.

Zcela jasně se také komise shodla na odstranění jmen nechvalně známých politiků KSČ, obzvláště Gottwalda, Zápotockého a Nejedlého. Nejedlý měl v Rožnově náměstí 
a v Kněžských Dvorech hlavní ulici. Zápotocký významnou ulici v Suchém Vrbném. Gottwald sice jen krátkou ulici kolem hereckých domů, ale zato byla „třída" a nepřímo měl ve městě několik „Vítězných únorů".

Náměstí Vítězného února bylo přejmenováno na Suchovrbenské, třída Vítězného února na Jana Opletala a sídliště Vitězného února na sídliště Šumava. 
K tomu ještě stála na sídlišti jeho socha a vynořil se na stokoruně. Včas se přejmenovalo Švermovo náměstí na Mariánské, poněvadž už nejmladší obyvatelé města začínali používat zkracovačku „Švermák".

Komise představila nové názvy veřejnosti na besedě 
v Armáďáku dne 20. února 1990. Občané se mohli ke změnám vyjádřit, ale přišlo pouze 10 lidí, a to ještě ti, jak se později ukázalo, kteří přejmenovávat ani nechtěli. Pro jiné nebyl na besedu v hektické době čas, spíše se na radnici telefonovalo, posílaly se dopisy a obyvatelé z Mackovy ulice předložily petici, aby se ulice zase jmenovala Kostelní, 
s čímž uspěli.

Dne 3. dubna 1990 předložila komise zastupitelům konečný návrh na celkem 49 nových názvů ulic, náměstí, nábřeží a mostů. Konečnou verzi odsouhlasilo plenární zasedání tehdejšího MěNV dne 31. května 1990. Souhlas byl se vším kromě Masarykova náměstí. Navrhlo se tam náměstí Přemysla Otakara II.

Dnes už je jedno, kdo způsobil problémy s náměstími, jen se připomíná, že z radnice proniklo přejmenování náměstí 1. máje na Přemysla Otakara II. s tím, že historický název Senovážné je zapomenut. Společnosti a firmy na nám. 1. máje si již natiskly nové adresy a záhlaví tiskopisů. Chvíli poté se verbálně bojovalo, ale Masarykovo náměstí místo Žižkovo neuspělo, název Přemysla Otakara II. se přenesl na dosud neschválené Masarykovo (Žižkovo) a na náměstí 1. máje se vrátil k 1. lednu 1992 název Senovážné, který starší Budějčáci stále používali. (Termín „Masarykovo" vůbec ve městě cestoval, protože Senovážné bývalo Masarykovo a náměstí Přemysla Otakara II. před Žižkovým také se jmenovalo Masarykovo.)

Komise řešila i jiné návrhy. Ulici U Černé věže zase nazvat Sterneckovou nebo obnovit Londýnskou, tím by měl krajský úřad adresu Londýnská 2. Nelíbil se gen. Svoboda a ještě několik dalších osob spojených s činností KSČ. Navrhovala se Divadelní místo 
Dr. Stejskala, ale komise brala v úvahu měřítko, jaké členové KSČ, jejichž jména se nacházela v názvech ulic, přinesli oběti a co znamenali pro město.

Přejmenovaly se také mosty. Dimitrovův na Krumlovský, neuspěl Linecký. Most Internacionálního přátelství se nazval Nový most, není to nejlepší, postaví se jiný nový most a Nový bude starý. Mohl se prostě jmenovat most u Voříšků.

JAN SCHINKO