Stal se
Včera tak Jiří Divíšek po zásluze získal v aule JU pamětní medaili a zařadil se tak po bok dalších sedmi stejně oceněných významných osobností, které výrazně přispěly k rozvoji univerzity v uplynulých dvaceti letech.
Návrh na udělení medaile dala Pedagogická fakulta, kde Jiří Divíšek působil také jako první porevoluční děkan. V rozhovoru pro Deník mimo jiné řekl, že zavedení školného problémy řešit nebude a počet studentů na univerzitě už by dále nenavyšoval. „Myslím, že ten počet je optimální,“ konstatoval.
Mohl byste zhodnotit uplynulých dvacet let Jihočeské univerzity? Přece jen jste byl u jejího zrodu, a tak můžete říct, co lze zařadit mezi ty největší úspěchy, a jak se za tu dobu proměnila.
Proměnila se k nepoznání. Když jsme začínali, tak největším naším problémem byly budovy. Nebylo kde učit. Dnes, když se na ten areál podívám, tak myslím, že nikdo tehdy netušil, že bude takto vypadat. Další věcí, která mě velice těší, je mezinárodní spolupráce univerzity. A v neposlední řadě je to sjednocení knihoven.
Na začátku měla každá fakulta svou knihovnu. Studenti ale potřebovali i knihy z jiných částí. Ta dnešní knihovna, to je nádhera. Když člověk vidí ty možnosti, to pohodlí a fakt, že se tam student skutečně může kvalitně vzdělávat, může se občerstvit, vyjít studovat ven. Je to skutečně k nepoznání.
Za to patří velký dík profesoru Bůžkovi (rektor Václav Bůžek vedl JU v letech 2004-2011. pozn. red.), za jehož éry se toho hodně povedlo.
Co za vašeho působení bylo nejdůležitější?
Když jsme začínali, měl jsem za úkol připravit hlavně koleje. Postavila se K4, tehdy už v podstatě nebylo kde bydlet. Získali jsme kolej za výstavištěm, která předtím sloužila jako temelínská ubytovna. Pak jsme hledali různé provizorní prostory.
Musím ještě připomenout osobnost Milana Straškraby, díky kterému se k nám jako na jednu z prvních vysokých škol dostal internet. Podařilo se nám propojit všechny fakulty, tehdy to byla veliká událost.
Někdo zde dnes hovořil o stabilizaci školy, jiní naopak mluvili o dalším rozvoji.
Škola se musí rozvíjet, stabilizovat by mohlo znamenat usnout na vavřínech. Jsem přesvědčen, že současné vedení ví, jak dál pokračovat.
Počet studentů na JU již přesahuje třináct tisíc, měl by se ještě zvyšovat?
Myslím, že ne. Není možné ve státě, který má přes deset milionů obyvatel, najít takové množství vysokoškoláků. To je můj osobní názor. Vím, že když jsme začínali, hovořilo se o tom, že asi dvacet procent populace je schopné vysokoškolského vzdělání, které je na úrovni.
K tomu bych chtěl říct, že způsob financování v souvislosti s počtem studentů není dobrý. Způsobuje to, že se přijímají studenti, kteří školu nedokončí, tady si to zaplatí a mají to jako úschovnu a nic jim nechybí. V tomto smyslu je skutečně třeba na fakultách počty stabilizovat.
Všude ale asi tento problém nemají.
Ano, například přírodovědecká fakulta nemá tolik zájemců, protože tam jdou skutečně jen ti, kteří vědí, že budou muset pracovat a studovat. Naproti tomu si na některých jiných fakultách myslí, že to půjde lehce.
Je tedy spíše nutné zvyšovat kvalitu výuky?
Je nutné zvyšovat i požadavky na studenty, aby se fakulty vyčistily od těch, kteří zde spíše přebývají.
Jak se díváte na uplynulý studentský Týden neklidu?
To je dost složité, jelikož už nejsem několik let na škole, ale v důchodu. Neznám tedy všechny okolnosti, které studenty k tomu neklidu vedly. Mám ovšem obavu, že řada z nich vůbec není seznámena s dokumenty, které se mají projednávat ve vládě, a jdou pak proto, že jim někdo něco řekne.
Já to sleduji a myslím, že mezi těmi návrhy je řada pozoruhodných věcí, které by bylo možné akceptovat, ale je tam i řada věcí, které jsou hloupé a nepřijatelné. Je nutné o tom dále diskutovat.
JIŘÍ DIVÍŠEK:
Doc. PhDr. Jiří Divíšek, CSc., působil po celou svou profesionální kariéru jako odborný asistent a později docent katedry matematiky na Pedagogické fakultě.
Byl prvním porevolučním děkanem Pedagogické fakulty a také prvním rektorem Jihočeské univerzity. Po skončení svého funkčního období vykonával funkci prorektora pro pedagogickou činnost.
Významnou měrou se jako člen přípravného výboru podílel na krocích směřujících ke vzniku JU. V odborné činnosti se dlouhodobě zabýval didaktikou matematiky, je spoluautorem několika učebnic pro základní školu a učebnice didaktiky pro studium učitelství. Zdroj: JU
