Malé hospodářství opustil Josef Pokorný, když musel 15. března 1915 narukovat. Nejprve se dostal do Českých Budějovic, kde byl přidělen k 91. pluku. Už 2. června jej ale poslali na frontu. I jeho bratr Jan Pokorný musel odejít bojovat za Rakousko-Uhersko. Toho osud zavál do Itálie, kde tragicky zahynul.

Josef Pokorný zatím bojoval v polské Haliči a dostal se do oblasti Tarnapol a Bukovina. 11. září padl do válečného zajetí. „Otec vzpomínal, že když byl v zajetí, tak museli jít celých čtrnáct dní pěšky. Po cestě prý dokonce spolu s dalšími zajatci překročili dvě řeky, Dněstr a Dněpr," vypráví jeho syn Josef Pokorný.

Jan Pokorný se z války v Itálii nikdy nevrátil. Pravděpodobně tam zahynul v horách pod lavinou. „Mrzí mě, že když otec o válce vyprávěl, tak jsem jej lépe neposlouchal. Ale to víte, tehdy jsem byl mladý a nezajímalo mě to. Teď musím složitě pátrat po tom, jak to vlastně s naší rodinou bylo," říká Josef Pokorný.

V zajetí byl jeho otec pravděpodobně dva roky, a to ve Lvově. Zde musel pracovat na statcích u obyčejných sedláků a také v pekárně. „Pamatuji si, že vždycky říkal, jak to tam bylo zaostalé. Srovnával to s naším malým hospodářstvím, 
o které se staral před válkou," vypráví dál Josef Pokorný vzpomínky na svého otce.

„Prý tam všude byla jen hlína a volně tam běhala prasata. Celkově vždy říkal, že to v Rusku byl hrozný chaos a bída," doplňuje své povídání Josef Pokorný. Z vyprávění znal jeho otec i poměry na Transsibiřské magistrále, které byly ještě horší a neutěšenější. „Prý tam byl hlavně strašný hlad," říká Josef Pokorný.

Z války domů jeho otec moc nepsal. Doma se Josefu Pokornému dochoval mezi dokumenty pouze jeden korespondenční lístek, který 
z fronty přišel. „Je na něm napsáno, že je otec živ a zdráv.  
A také se ptá po svém bratru Janovi," říká Josef Pokorný. „Ten totiž do války narukoval také. Jeho ale poslali na frontu do Itálie," doplňuje Josef Pokorný.

Jan Pokorný se ale z Itálie nikdy nevrátil. „Dlouho o něm nebyly žádné zprávy, až po letech jej prohlásili za mrtvého," vypráví pan Josef o tragickém osudu svého strýčka. „Předpokládá se, že zahynul pod lavinou v horách, to je je jediné co víme, kde přesně 
k tomu neštěstí došlo, ale nikdo neví," říká.

Tuto fotografii si nechal Josef Pokorný zhotovit na památku po tom, co narukoval.Jeho otec Josef se ale z války nakonec po roce 1918 vrátil. Ale ani tehdy to prý nebylo snadné. Onemocněl totiž plicní chorobou a musel se pak dlouhodobě léčit v lázních 
v Jáchymově. „Vždycky říkal, že se sám diví, že to přežil. Muselo to být hrozné, když viděl, jak kolem něj ostatní umírají," tlumočí vzpomínky svého otce Josef Pokorný.

Jako památku na otce má Josef Pokorný nejen fotografie z doby jeho odvodu k armádě, ale také starý vojenský dřevěný kufr. „Ten kufr sám domů nepřivezl, před odchodem na frontu se uskladňovaly v místě, kde dnes stojí IGY centrum. To tehdy byla vojenská zásobárna. I já jsem ještě na vojně podobný dřevěný kufr měl. Ty se vojákům přestaly dávat až někdy v padesátých nebo v šedesátých letech," vypráví Josef Pokorný.

Protože si sám nepamatuje detaily z válečných zážitků svého otce, snaží se teď pátrat na vlastní pěst. „Hledám různě v archivech a tak, sháním různé informace o tom, kde přesně můj otec bojoval a jak to tehdy všechno bylo," končí své vyprávění Josef Pokorný. S pátráním po informacích mu pomáhají i jeho děti.⋌