close
info
Zdroj: Deník / Kristýna Motyčáková
zoom_in
Už předtím měla zkušenosti ze zahraniční střední školy v Hongkongu. Tam se nadchla pro práva, která nyní studuje. O tom, jaká byla její cesta vzděláním, poví nad snídaní v českobudějovické kavárně Lanna.
Jaká byla tvoje cesta na prestižní univerzitu?
Myslím, že můj první milník, který mě vedl k tomu přihlásit se na studium v zahraničí, byla moje účast na výměnách mládeže Erasmus+. Tam jsem si procvičila angličtinu a zjistila, že mi mezinárodní prostředí vyhovuje. Další milník přišel s mým středoškolským studiem v Hongkongu. Tam jsem si uvědomila, že bych dál chtěla studovat mezinárodní právo. Pak mě přijali na práva na univerzitu v Cambridge.
Jak ses dostala na střední do Hongkongu?
Dostala jsem se tam přes UWC (United World College). To je to hnutí, které sdružuje 18 škol po celém světě. Spojuje je filozofie Kurta Hahna. Zároveň to hnutí věří, že když lidé z různých zemí studují společně, zvyšuje se mezinárodní porozumění a respekt. Studenti společně tvoří spoustu projektů a událostí Závěrem studia je mezinárodní maturita. Studium je přístupné pro všechny bez ohledu na jejich finanční situaci.
Máš pocit, že se od svých spolužáků v Cambridge nějak lišíš?
Myslím si, že díky středoškolskému studiu v zahraničí se tolik neliším. Máme hodně společných témat. Mě osobně však hodně ovlivnilo to, že jsem vyrostla uprostřed ničeho. Pocházím z malé vesničky na Českokrumlovsku, která má pár desítek obyvatel. Žádný z mých spolužáků, které znám, nevyrostl v tak malé osadě.
Eliška Andršová žije od narození v malé vísce na Českokrumlovsku. V roce 2015 začala studovat na střední škole v Hongkongu, o tři roky později se dostala na Cambridge, kde studuje práva. Je vášnivou čtenářkou a hráčkou deskových a počítačových her. Hraje i na několik hudbeních nástrojů.
Jak vidíš svou budoucnost až skončíš studium?
Příští rok plánuji dostudovat. To budu mít bakaláře, což v Británii na právnickou praxi stačí. Chci pokračovat v magisterském studiu a v rámci něj se specializovat na mezinárodní právo. Uvidím, jaký obor bude k mání a kam se dostanu. Mezinárodnímu právu bych se chtěla věnovat i pracovně.
Dosud jsme se bavily o tvých úspěších. Existují ale i nějaké tvé neúspěchy?
Určitě. Je důležité o tom mluvit. Za tím, že jsem byla přijata na Cambridge a UWC, se skrývá celá řada neúspěchů. Původně jsem chtěla na výměnný program třeba do Ameriky. Finančně to pro moji rodinu nebylo možné, proto jsem se hlásila o stipendia. Absolvovala jsem několik pohovorů a ani jedinkrát jsem nebyla vybrána. Myslela jsem si, že na to nemám, byla jsem na dně. Přišla za mnou mamka a řekla mi, že si myslí, že se to jednou podaří. To od ní bylo hezké. Myslím, že je důležité si za tím doopravdy jít. Já jsem měla neuvěřitelné štěstí.
Nemůžu se nezeptat na peníze…
Já rozhodně nejsem z nijak bohaté rodiny. Hodně lidí se toho bojí zbytečně. Nebyla jsem jiná. Prvně jsem jela do Cambridge autobusem, abych ušetřila. Jedno z mnoha zavazadel bylo nacpané rýží a čočkou, protože jsem si myslela, že si nebudu moci kupovat jídlo a umřu hlady (smích). Nakonec to bylo ale v pořádku. Školné pokrývá vládní půjčka, která je spíš něco jako daň. Například nemá vliv na získání hypotéky. Pokud člověk bude vydělávat pod určitou hranici, neplatí nic. Po třiceti letech se „dluh“ úplně smaže. Musím říct, že univerzita v Cambridgi je neskutečně štědrá, co se týká různých stipendií na živobytí. To se bohužel kvůli brexitu změní.
Jak?
Studenti z EU nebudou mít status domácího studenta. Školné pro ně bude stejné jak pro zahraniční studenty a nebudou mít možnost vládní půjčky. Je to problém pro lidi, kteří by se tam chtěli hlásit. Teď to vypadá, že studium bude spíš pro bohaté. Británie tím přijde o hodně mozků. Přesto to stojí za to zkusit. Stipendia nabízejí i jinde. Já jsem například obdržela příspěvek od nadace Jihočeské naděje, který mi velmi pomáhá.
