Pro své studenty z Gymnázia v České ulici připravuje přednášky v podobě videí na youtube a diskutuje s nimi přes videokonference. Zbytek času tráví v dámské společnosti. S manželkou Klárou mají tři dcery, které se také kvůli koronaviru učí doma. Jak vidí krizový způsob učení z pohledu učitele i rodiče, o tom se svěřil redakci Deníku.

Jak se se změnou práce jako středoškolský učitel vyrovnáváte?

Děláme výuku pomocí videokonferencí. Já točím videa na youtube a pak si děláme konferenci. Líbí se mi, že si studenti můžou pustit moje videa, kdy chtějí. Pak si o tématu povídáme.

Jak to vyhovuje studentům?

Nevypadá to, že by jim klasická výuka moc chyběla. Stýská se jim po kamarádech, někdy i po kontaktu s učiteli. Ale to, že nemusí sedět v lavicích, jim moc neschází. A já jim v tom docela rozumím. Zajímavé je, že většina maturantů nechce přijít o řádný termín maturity. Také si myslím, že to, že nepůjdou dva měsíce do školy, není důvod k tomu, aby nemohli maturovat. Ve škole se vzdělávají přece roky. Pár měsíců na jejich vzdělání nemůže mít zásadní vliv.

Jak nový způsob učení vnímáte jako rodič?

Přiznám se, že když čtu v mailech ze škol mých dcer oslovení rodičů „milí domácí učitelé“, tak radost nemám. My jsme se ženou oba učitelé a jsme doma, tak máme výhodu. Ale pro ty, kteří navíc stále chodí do práce, se mi to celé zdá příliš náročné a z principu špatně. Rodiče a děti jsou zahlcení úkoly a pořád se musí posílat zpátky do škol vypracovaná cvičení. Karanténa ukazuje inventuru školství. Ze školy by měly chodit impulsy, co by dítě mohlo dělat. Ale ne stresovat rodiny nějakou marnou klasifikací. Nepřetěžovat děti ani rodiče. Dneska je spoustu možností, jak vzdělávat po internetu. Rozhodně bych to ale uvolnil.

Chystáte se od září učit na nové budějovické ScioŠkole. Jak se nyní učí děti z těchto škol?

Je pravda, že na gymnáziu letos končím a od září rozjíždíme výuku 1. až 6. třídy nové ScioŠkoly, která vzniká na žádost rodičů.

Žáci těchto škol jsou na karanténu o něco připravenější. Jsou zvyklí pracovat samostatně a také jsou děti vzájemně propojené a zvyklé se učit i od ostatních spolužáků. Umí si například samy dělat měsíční plány výuky a naložit si tolik látky, kolik unesou.