Byl to záměr, aby kniha vyšla právě v těchto dnech?
Kniha začala vznikat už před lety, kdy s nápadem na její napsání přišel Jiří Šilha. To, že nakonec vyšla v tomto období, je spíš dílem náhody než jasný záměr.
Jak dlouho trvala práce na této knize?
Bylo třeba nejprve posbírat informace v archivech, analyzovat data. Mně třeba přípravné práce trvaly asi šest let, samotné psaní nám pak zabralo přibližně tři čtvrtě roku. Původně to měla být obrazová publikace. Ale od toho jsme nakonec upustili.
Proč?
Informací je hodně a nikdy dříve v souhrnné knize nevyšly. V knize ale obrazové přílohy samozřejmě nechybí. Snažili jsme se navíc do ní vybírat i méně známé fotografie.
Vyjeli jste kvůli knize i do jiných měst?
V Praze jsou sice velké archivy, ty ale obsahují spíš obecné informace a také záznamy o tom, jak to bylo v Praze. Výzkum se vždy nejlépe dělá ve městě, které je předmětem práce.
Jaké kapitoly čtenáři v knize naleznou? A čím jste přispěl vy sám?
Já jsem napsal především poslední kapitolu, která vypráví o osvobození. V dalších kapitolách jsme popsali i běžný život v protektorátních Budějovicích.
Jak moc druhá světová válka České Budějovice poznamenala?
Ovlivnila samozřejmě nejen České Budějovice. Začala se používat jiná měna, na silnicích se začalo jezdit vpravo. V Budějovicích i jinde se měnily názvy ulic, nápisy na obchodem. Na fasádách domů, ve kterých byly kryty, byly nakresleny značky, které na kryt upozorňovaly. Často se také objevovalo písmeno V, které mělo symbolizovat německé vítězství. Bylo třeba i na Černé věži. Na všech úředních budovách byly říšské znaky, hákové kříže. Což je logické, dnes máme také na školách či úřadech státní znak.
Jak to vypadalo v Budějovicích po osvobození? Slavilo se?
Rozhodně. A také se přemalovávaly německy psané nápisy. Lidé strhávali hákové kříže. A samozřejmě se slavilo. Zároveň z Budějovic prchali už od 5. května Němci, gestapo i hodnostáři. Málo se třeba ví, že došlo k docela velkému počtu sebevražd Němců. Byl mezi nimi třeba i pověřený starosta Budějovic. To hlavní bylo udělané tím, že se blížila Rudá armáda, která do města dorazila 8. května v půl šesté. Náměstí bylo devátého května plné, další den pak byla i velká veselice na náměstí. Na tu přijeli i zástupci americké armády. Nedaleko, mezi Kamenným Újezdem a Kosovem, totiž byla demarkační čára. Na radnici zástupce obou armád přivítal třeba předseda revolučního národního výboru Bureš i místní velitel.
Kam utíkali němečtí vojáci?
Z Budějovic prchali nejen němečtí vojáci, byli tady i vlasovci, všichni se většinou snažili utíkat směrem k americkému zajetí.
close
zoom_in
Může člověk ještě dnes narazit na nějaké pozůstatky druhé světové války přímo ve městě?
Určitě, stačí se rozhlížet. V Českých Budějovicích jsou ještě na některých místech vidět na fasádách domů namalované šipky, které ukazovaly na místa, kde byly protiletecké kryty. Samotný Prior je také takovou připomínkou druhé světové války. Vznikl totiž na místě zástavby, která byla zničena při bombardování Budějovic. Při něm byla zničena i nedaleká budova gestapa. Mimochodem, právě při stavbě Prioru byla později nalezena i nevybuchlá letecká puma. Na podobné pozůstatky války můžeme narazit i dnes.
Takže když jdete městem, tak si všímáte různých památek na minulé události?
Pěšky sice chodím hodně, ale člověk často nevnímá, kolem čeho chodí. Pokaždé lze objevit něco nového.
Jaké období historie města máte nejraději?
Šedesátá léta. Znamenala totiž pro Budějovice obrovský rozvoj. Vznikala první sídliště, ale tehdy vznikly i nejhezčí poválečné stavby. Budějovice v té době změnily tvář. Šedesátá léta zanechala na podobě města hodně otisků, jak v architektuře, tak třeba i v kultuře.
Kterou část Budějovic máte nejraději?
Nemohu vybrat jednu, město mám rád jako celek. Je zde hodně zeleně, dá se zde dobře jezdit na kole. A skoro všude se dá dojít bez problémů pěšky.
