Český Krumlov, zámek Hluboká, modelky, ale i boty nebo pomazánky. To všechno zvěčnuje svým objektivem Aleš Motejl, který se živí jako fotograf. Na jeho práci jej nejvíc baví právě to, že je každý den jiná.

Dvaatřicetiletý rodák z Křemže měl k fotografování blízko od malička. „Dělal to můj tatínek, rád jsem mu nahlížel pod ruce a sledoval, jak vzniká fotka. Fotografování se rychle stalo mým koníčkem, který byl rozhodující i při výběru školy,“ vzpomíná. Nakonec absolvoval obor reklamní fotografie na univerzitě ve Zlíně a nyní má již šestým rokem ateliér na budějovickém Senovážném náměstí.

Běžný pracovní den fotografa je pokaždé jiný, Motejl se podle svých slov nikdy nenudí, což považuje za největší výhodu tohoto povolání. Nejraději zachycuje krajinu a architekturu. Věnuje se proto tvorbě pohlednic. „Je to otázka toho být ve správnou dobu na správném místě. Nejdůležitější je dobré počasí,“ komentuje.

Ideální dobou na fotografování je tedy podle něj ráno nebo večer, vždy je však nutné počítat s nevyzpytatelnými událostmi. „Obvykle platí zákon schválnosti, že jakmile dojedu na místo, začne pršet. Jednou jsem zase chtěl fotit z letadla Zvíkov, byl krásný podzim, všude žluté listí, ale zrovna u hradu ho někdo pálil, takže bylo všechno v kouři,“ popisuje Motejl.

Zvěčňuje především jižní Čechy, za nejfotogeničtější považuje Český Krumlov. „Možná to zní jako klišé, ale je pro mě nejzajímavější. Má atraktivní stavební prvky, člověk jej může fotit pořád dokola a pokaždé najde něco nového,“ vysvětluje. Rád míří také na rozhlednu na Vítkově Hrádku, odkud pořizuje záběry Lipenska.

Ačkoli mohou mít lidé mnohdy pocit, že řada pohlednic nemá s realitou příliš společného, Motejl není příznivcem velkého retušování a většinu fotografií neupravuje. „Zastávám názor, že musí být dobrý základ. Snažím se, aby byl snímek povedený už při vyfotografování,“ zdůrazňuje.

Motejl se může pochlubit několika úspěchy. Jeho snímek zámku Hluboká získal loni druhé místo v soutěži o nejkrásnější pohlednici České republiky, záběr Dívčího kamene o rok dříve dokonce vyhrál. Každá pohlednice přitom vznikla úplně jiným způsobem. Zatímco na Dívčím kameni si vše předem pečlivě připravil a promyslel, u Hluboké hrála roli náhoda. „Jel jsem okolo a zrovna byly na obloze takové zajímavé mraky. Tak jsem zastavil a zkusil to vyfotit,“ vypráví.

Jeho práce však neobnáší jen fotografování budov. Za zajímavé, i když trochu náročnější, považuje zachycování lidí. „Někdy se u toho zapotím, protože ne každý se umí před objektivem hýbat a pózovat. Také je třeba zákazníky pozitivně naladit, aby na snímku nebyli naštvaní nebo zamračení,“ říká.

Hodně času věnuje také reklamní fotografii. Pro své klienty musí zvládnout zajímavě nafotit boty, džusy nebo i pomazánky. „Teď jsem například pracoval na 'Chutná hezky. Jihočesky' a není úplně jednoduché nafotit zátiší s dvaceti potravinami,“ doplňuje.
Ani ve volném čase Motejl od své profese neutíká. Mnohdy fotografuje jen tak pro radost, zajímají jej třeba zvláštní detaily. V současné době ale úplně nejraději zachycuje čtyřměsíčního syna.

Všechny své snímky má schované a po čase se k nim vrací. „Myslím, že je důležité nechat fotku odležet. Hned po focení totiž nejste objektivní, máte k tomu ještě vztah, čerstvé zážitky. Až když se na snímek podívám později, mohu posoudit, jestli je opravdu dobrý nebo ne,“ zdůrazňuje.

Mezi zakázkami, které na Motejla čekají v brzké době, je i publikace o zámku Kratochvíle. Ta by měla obsahovat zhruba 80 snímků, Motejl tedy bude muset pořídit stovky záběrů. Na tuto práci se již nyní těší, jeho snem je ale jednou vyrazit s fotoaparátem do Jižní Ameriky.

Volby povolání podle svých slov nikdy nezalitoval, práce jej stále baví. „Zatím jsem nepropadl žádnému stereotypu, je to různorodé a kreativní. V nejbližších sto letech tedy měnit nehodlám,“ směje se.