Podivín, blázen, jurodivý, zbožný křesťan, nebo naopak vychytralý žebrák, apelující na soucit kolemjdoucích?

Modlím se za lidi

„Nehraju si na Ježíše Krista, jak mě někteří obviňují, ale jsem křesťan, jeden z jeho následovníků, kterému ovlivnil život,“ vysvětluje muž při nečekaném setkání ve stínu kostela Obětování Panny Marie na budějovickém Piaristickém náměstí, kde váhavě přijímá pozvání na pivo od fotografa Deníku Jaroslava Sýbka. Na stůl před kavárničkou U žáby pokládá hnědou dřevěnou misku s mincemi, na dně se krčí sotva padesát korun.

„Jmenuju se Jáno Svoboda, je mi šestačtyřicet, chodím městem mezi lidmi a modlím se za ně. Jsem z Habartova v Krušných horách, kde jsem žil, jak jsem uměl,“ pokračuje a přiznává, že má za sebou pohnutý život, ovlivněný nadměrným pitím, opuštěním přítelkyně nebo zklamáním z druhých kvůli podvodům ze strany kolegů z práce i těch nejbližších.

„Byl jsem v protialkoholické léčebně, ale odtud mě vyhodili, že jsem nechtěl spolupracovat a psát si deník. Teď tam pro mě už nemají místo. Tak chodím městem a modlím se za druhé. Někdo mi hodí drobné do misky, jiný mě nakope do pr… Ve Stromovce mi teď jeden kluk vykradl misku. Poprat se ale nedokážu, to mi Bůh nedovolí, i když jsem kolikrát nasr… jako brigadýr. Přitom mě jiný bezdomovec kolikrát osloví, jestli bych neměl na vínečko, a já mu tu dvacku rád dám. Nebo mu přinesu rohlík s debrecínkou. Mám to ale těžký - vystojím dlouhou frontu před pokladnou, a když na mě konečně přijde řada, odmítnou mě obsloužit,“ říká muž, na kterém se už projevil život na ulici, o čemž svědčí špinavé kraťasy i umolousaný plášť se zatuchlostí typickou pro lidi, kteří se často nekoupou.

Mít rád svoje bližní

„Bydlím teď přes léto v lese pod plachtou, kam by se ještě někdo vešel, a co potom bude na zimu, nevím,“ přiznává. Dobře ale ví o existenci zdejší Městské charity. „Občas pomáhám chodit uklízet ulice s Františkem,“ připomíná charitní projekt Budějcká stravenka, který lidi bez domova, co se zapojí do úklidu města, odměňuje poukázkou na jídlo.

„A mám radost, když někoho potkám nebo za mnou sám přijde, abych se za něj pomodlil. Někdo jiný mi ale naopak vynadá: Nedělej ze sebe Ježíše, když jím nejsi! Jenže já ho ze sebe nedělám, jen se ho snažím jako poustevník následovat. Další mi zase závidí, že dostávám od lidí peníze. Přitom ale nikoho neobtěžuju, ani druhým neubližuju. Lidé si mají pomáhat a mít rádi svoje bližní, “ loučí se muž, jenž dopíjí darované pivo, zvedá se od lavice a odchází opřený o hůl s dřevěnou miskou, do které přibyly další drobné.