Starosta obce Záboří Josef Honsa.Prvních osmnáct jako neuvolněný pokračovatv původní práci geodeta. „Po vstupu do EU ale přibylo hodně papírování a obojí nešlo stíhat, tak jsem se rozhodl pro obec,“ probírá se svou dlouhou kariérou Josef Honsa.

Přitom se o starostenský úřad ani sám neucházel. „V roce 1990 mě přihlásili bez mého vědomí, sehnali mi podpisy, přemluvili ještě tři mé kamarády a do zastupitelstva jsme se dostali všichni čtyři. Po výsledku voleb se už nikdo neptal, chceš, nechceš dělat starostu. Musíš, protože jsi vyhrál volby! A volby jsem vyhrával furt,“ usmívá se sympatický dosluhující šéf obce s 372 obyvateli.

Začátky starostování byly prý krušné, protože po revoluci se měnily zákony. „Všechno jsem musel poznávat sám, protože mí předchůdci řešili dřív zcela jiné věci. V dnešní době závidím starostům měst, že mají na všechny obory specialisty, zatímco já dělám vše sám a musím proniknout do rozličných rezortů – lesního, vodního, odpadového hospodářství, ekonomiky a dalších. Už jsem skoro poloviční právník,“ povzdechl si Josef Honsa. Nejtěžší ale podle něj je jednání s lidmi. Ale v tom měl naštěstí výhodu z práce zeměměřiče.

Za velký úspěch například považuje, že udrželi radnici v obecních rukou, neboť v roce 1991 hrozilo, že bude vydána restituentům. „Díky tomu, že jsem našel po předchozím vedení obce hospodářskou smlouvu převádějící kdysi objekt na místní národní výbor a hned s ní utíkal na katastr k zápisu před vyhlášením zákona o restitucích, nám zůstala. Za porevoluční dobu obec prohlédla, opraveny jsou všechny místní komunikace a obecní objekty.

Proč tedy Josef Honsa z čela šlapající obce odchází? „Dožil jsem se důchodového věku. A zadruhé miv práci starosty vždy vadily protiklady. Třeba že na jedné straně obce vynakládají velké finanční prostředky na zvyšování ochrany osobních údajů všech lidí zaváděním GPDR a na druhé straně novelou zákona o střetu zájmů se majetkové poměry všech starostů stávají skoro věcí veřejnou. Musí zveřejňovat své majetkové poměry a přitom tyto údaje jsou daleko více zneužitelné než údaje osobní. Tento zákon dělá ze všech starostů podezřelé z trestné činnosti a v tom-hle podezření už nechci žít,“ kroutí hlavou starosta.

Svému nástupci zanechává jeden rest: „Koupili jsme bývalou administrativní budovu, aby z ní někdo neudělal ubytovnu pro nepřizpůsobivé lidi. Zatím jsme pro ni nenašli využití.“ To však není starostův jediný nesplněný úkol. V období, kdy některým občanům utíkaly a po návsi lítaly slepice a lidé se hádali, čí jsou, kdosi po něm v žertu chtěl, aby slepicím dával občanky. Dodnes je nemají.

Budoucímu starostovi slibuje Josef Honsa předání zkušeností a přeje, aby měl v zastupitelstvu lidi, kteří mu budou pomáhat jako jemu. A těší se, že s manželkou budou cestovat na nových kolech i po celé republice. V sobotu vyrážejí poprvé, do Brandejsa.