To všechno dokáží vědci zjistit z hromady netopýřích exkrementů (guana), které se téměř nezměněné uchovaly po stovky let v jeskyni Domica v Slovenském krasu.


„V prostoru jeskyně je stálá teplota a velká vzdušná vlhkost. Kopa guana představuje kyselé prostředí, pH reakce zde dosahuje hodnoty tři. V tomto prostředí jsou mikroorganismy málo aktivní a díky tomu se netopýří trus téměř nerozložil,“ vysvětluje Václav Krištůfek z Biologického centra Akademie věd ČR – Ústavu půdní biologie v Českých Budějovicích. „To je pro nás velice cenné, protože z kopy můžeme číst doslova jako v knize,“ dodává.


Právě jihočeští biologové společně s českými a slovenskými vědci z oborů biologie, geologie i jaderné fyziky pracují na rozluštění odkazu, jenž v jeskyni netopýři zanechali.


Půdní biologové odebrali vzorky z různých vrstev kopy guana a zjistili, že se v netopýřích exkrementech nachází zbytky strávených hmyzích křídel, šupinek a nohou. Jaderní fyzikové pak určili stáří jednotlivých vrstev kopy pomocí speciálních přístrojů měřících radiaci v přírodě běžně se vyskytujícího uhlíku.


Výsledky vědce nadchly. „V podmínkách jeskyně Domica si obsah trusu zachovává svoji strukturu i po více než tisíci letech. Díky tomu pak můžeme zjistit řadu cenných informací o tom, jak to v okolí jeskyně vypadalo v době, kdy tudy možná chodil Cyril s Metodějem,“ poznamenal s nadsázkou Václav Krištůfek.


Podle pozůstatků částí hmyzích těl, ale i chlupů netopýrů v jednotlivých vrstvách guana tak mohou biologové např. určit, jaké rody či druhy motýlů, komárů nebo netopýrů v okolí žili a z toho mohou usuzovat, jak vypadalo okolí jeskyně. Z dochovaného pylu pak zjistí, jaké rostliny se v okolí vyskytovaly a které zemědělské plodiny už lidé v okolí Domice pěstovali.


Jeskyně v Slovenském krasu teď díky výzkumu našly další cennost, se kterou se chlubí návštěvníkům. Vedle krápníkové výzdoby je to přesně datovaná tisíciletá kopa netopýřího trusu.