Protože komise podezření potvrdila, ve středu s ním děkanka fakulty ukončila pracovní poměr. „Neudělala jsem to ráda, ale jestliže chci, aby tato instituce poskytovala určitý standard, domnívám se, že jsme to takhle udělat museli,“ říká děkanka pedagogické fakulty Alena Hošpesová.

Miroslav Sapík rezignoval minulý týden na pozici šéfa katedry společenských věd vaší fakulty. Na základě obvinění z e–mailu, že opsal části svých prací. Můžete to upřesnit?
Celá ta kauza se vyvíjela. Rektor dostal 26. března anonymní dopis podepsaný Skupina studentů PF JU, ve kterém se sdělovalo, že některé části ve dvou pracích docenta Sapíka nejsou citovány tak, jak by měly být. Ačkoli byl ten dopis anonymní, po poradě s rektorem jsem ustavila tříčlennou komisi, kde byli dva lidé mimo fakultu, ale z univerzity, a proděkan pro vědu. Komise prověřila, co bylo v tom e–mailu napsáno, a zjistila, že je to pravda.

Můžete rozvést, o jaké práce se jednalo a v jakém rozsahu byly opsané?
Já si myslím, že ta zjištění jsou naše vnitřní a nechtěla bych to rozvádět.

Můžete potvrdit, nebo vyvrátit, že Miroslav Sapík opisoval ve velkém?
V prvním e–mailu jsem nebyla informována o pochybeních velkého rozsahu. Tam se jednalo o několik vět, které byly převzaty z nějakého článku do práce pana docenta bez toho, že by je odpovídajícím způsobem viditelně citoval. Ta situace se ovšem vyvíjela. Já jsem o tom informovala katedru a z té jsem dostala toto pondělí další informaci, že rozsah pochybení je podstatně širší. Sešla jsem se se členy katedry, ve středu jsme jednali s panem docentem. Seznámila jsem ho se zjištěními členů katedry a po vzájemné dohodě jsme rozvázali pracovní poměr.

Co znamenají slova, že „rozsah pochybení je podstatně širší“?
Z katedry jsem dostala citováno několik prací pana docenta a k tomu texty, ze kterých byly ty části a některé odstavce převzaté bez odpovídající citace.

Jak vám to Miroslav Sapík odůvodnil?
U toho prvního to vysvětloval jako jakési pochybení, kdy vypadla část textu, v němž byl seznam literatury. Nicméně existuje přesná norma, jak se přebírají myšlenky, když parafrázujete, když přebíráte doslovně, publikace nevyhovovala těmto náležitostem.

Takže se z toho snažil podle vás vykroutit?
Já bych to nerada komentovala, nevím, jestli se z toho snažil vykroutit. A nechci jeho osobu nějak skandalizovat.

A jak reagoval po těch pondělních zjištěních?
Potom jsme se dohodli, že rozvážeme pracovní poměr dohodou.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se o tom vůbec dozvěděla?
Řešila jsem to jako děkanka tak, že jsem ho seznámila s fakty a domluvili jsme se na tom, že jeho pokračování na fakultě není možné.

Považujete to za jeho fatální profesní selhání?
Já skutečně nechci hodnotit, nejsem členem té odborné komunity, nevím, jestli fatálně selhal, nebo neselhal. Nechala jsem si tu záležitost prošetřit lidmi z té komunity, ti mi řekli: ano, jsou věcně naplněné prohřešky proti etice publikování v této oblasti. Já jsem to akceptovala.


Měli jste nějaké podezření, než ty anonymní maily přišly?

Ne, já ne.

Někdo jiný ano?
Já nevím.

Tedy předtím, než e–mail dorazil, za vámi nikdo s žádným podezřením nepřišel?
Já jsem neměla žádné sdělení, které bych mohla interpretovat tak, že je tady něco v nepořádku.

Pracovní poměr jste ukončili dohodou. Znamená to, že Miroslav Sapík už není zaměstnancem univerzity?
On čerpá dovolenou. Až ji dočerpá, tak nebude. Bude tady nějak do konce května, ale mezi studenty už nenastoupí. Od středy odpoledne za něj učí zástup.

Budete dál zkoumat nějaké jeho další práce, nebo to tímto pro vás končí?
Tím to pro mě končí. Fakulta tady vůbec neselhala, panu docentovi nepřiřkla titul, on se nehabilitoval tady, my jsme nehodnotili jeho odbornou práci. Většinu těch publikací, asi až na dva sborníky, vydali jiní vydavatelé, kteří měli své oponenty a ti měli tuhle věc odhalit. Já nenesu zodpovědnost za to, co publikují pracovníci fakulty. Publikace má oponenta a ten ji hodnotí. Na fakultě vyšla jedna publikace v roce 1999. Dívala jsem se do oponentských posudků a v těch není ani naznačeno, že by tam mohl být nějaký takový problém.

Reagovali jste rychle. Miroslav Sapík je ale asi i autorem textů, které se doporučují jako učivo pro studenty. Budete prověřovat i tyhle texty?
Samozřejmě. Bude stanoven nový vyučující, který bude odpovědný za literaturu, kterou studentům dá, a musí zvolit texty, které tyto prohřešky neponesou. Bude to muset vzít v úvahu, to je zcela zjevné. Druhá věc je, že nějak běží semestr a studenti na jeho začátku dostali pokyny, z čeho mají studovat. A bylo by vůči nim asi v nepořádku, kdybychom teď řekli: podle tohoto studovat nemáte. Semestr pojede podle těch pravidel, která stanovil docent Sapík. Já jsem akademickou obec informovala, že se tato věc stala, protože tu šly nějaké řeči.

Miroslav Sapík měl i nějaké diplomanty. Co bude s těmito studenty?
Ty práce se teď odevzdávají, jsou prakticky hotové. Stanoví se dva oponenti, kteří je přečtou. Práce jsou před svázáním, odevzdávají se příští týden. Myslím, že jsou dvě, ale nevím to číslo úplně přesně.

Budete zkoumat, jestli tito studenti také neopisovali?
Jsou tam jasně stanovení oponenti a ti budou normálně pracovat. Já jsem v roce 2007 vytvořila opatření děkanky proti plagiátorství. Studenti jsou informováni, že ani v seminárních pracích se nesmí nic přebírat bez citování, tak jak stanovuje forma. Jsou tam dva kroky: pokud se to objeví poprvé, student to musí přepracovat, pokud opakovaně, řeší to kárná komise. A od roku 2007 jsem neřešila žádný případ. Doba je taková, že na internetu je množství informací a samozřejmě to svádí.

Jak studenty kontrolujete?
Celá univerzita je napojena na brněnský software, kde mají vyučující možnost překontrolovat s tou databází obsah seminárních a diplomových prací.

V říjnu 2009, poté, co se objevila kauza plzeňských práv, vydala univerzita prohlášení, jež lze shrnout slovy: jsme čistí. Nenastal čas to znovu prověřit?
To prohlášení bylo o tom, že práce všech akademiků, kteří se tady habilitovali a získali doktorské tituly, jsou k nahlédnutí a odpovídají standardům. Já nevím: abych nějak lustrovala publikační výstupy členů akademické obce? Jsou to sice mí zaměstnanci, ale ne snad v tom, že bych odpovídala za jejich publikační počiny. My přece neneseme odpovědnost za kvalitu titulů našich pracovníků, které získali na jiných VŠ. Na pedagogické fakultě je 500 publikačních výstupů ročně, v nejrůznějších zahraničních časopisech, ty mají své redakční rady a oponenty.

A vás jako děkanku nezajímá, kde ty tituly získávají?
Všichni akademičtí pracovníci přicházejí přes výběrová řízení a v jeho rámci to sdělují, a předpokládám, že komise k tomu přihlíží v návrzích, které mi podává. To je zcela průhledné, rozumíte?

Jak si vysvětlujete, že email se objeví pár dnů před odevzdáním diplomových prací studentů Miroslava Sapíka?
Bezprostředně předtím, než se to objevilo, došlo na té katedře k tomu, že tam byla nějaká seminární práce, kde nebyl přiznán zápočet. To vím, to řešil proděkan pro studium. Jestli to byla reakce na tuto záležitost… Tehdy byla jmenována tříčlenná komise, ta řekla, že to plagiát je, a proto ten student nedostal zápočet. Docent Sapík tu komisi určil, ale sám v ní nebyl.

Zajímalo vás, od koho e–mail přišel?
Já jsem ten mail nedostala, a pokud vím, tak rektor univerzity na něj nereagoval. Můžete odpovídat anonymovi?

Ale ve chvíli, kdy vás anonym dovedl k tomu, že jste se rozloučili s šéfem katedry, dali jste mu zásadní váhu.
Já jsem se podívala na to jméno, odkud to bylo odesláno. To jméno nemáme v matrice studentů, to je celé, co k tomu můžu říct.

Miroslav Sapík vedl katedru společenských věd. Budete prověřovat i práce dalších členů té katedry?
Nemám žádný podnět. Když jsem viděla, jak se k tomu prověřování členové katedry postavili, tak nemám pocit, že by tam byl nějaký problém. Vzali práce docenta Sapíka a skutečně je zkoumali jednu po druhé. Kdyby měli snahu zametat to pod koberec a měli sami obavy o své práce, tak tohle neudělají.

Jaký je váš dojem z celé kauzy?
Já jsem to neudělala ráda. Pan docent Sapík byl člověk, který odváděl spoustu práce, a já jsem skutečně netušila, že tam může být nějaký takový problém. Ale byla jsem postavena před nějaká fakta, a jestliže chci, aby tato instituce poskytovala určitý standard a vzdělání, domnívám se, že jsme to takhle udělat museli. Jestliže chceme po studentech požadovat určitou kvalitu, nemůžeme si dovolit nad tím zavírat oči. To je můj pocit.

Václav Koblenc

Alena Pancerová