O svých životních zkušenostech tu asi třiceti párům zvědavých uší přijela z Holubova vyprávět Ruth Hálová, usměvavá dáma, která vděčí za svůj život siru Nicholasi Wintonovi. Byla jednou ze 669 židovských dětí, kterým skromný Angličan pomohl uniknout před útrapami koncentračních táborů.

„Nicky nás všechny inspiroval dobrem, je velmi skromný a láskyplný člověk. To, že pomohl tolika dětem, považuje za samozřejmost. Když jsem mu poprvé děkovala, řekl, že by to přece udělal každý druhý," vyprávěla Ruth Hálová o svém zachránci. Stále s ním udržuje kontakt, loni, kdy oslavil své 103. narozeniny, jej byla navštívit. „Letos mi to nevyšlo, ale chci za ním jet zase, Nicky je člověk, který stojí za to, abychom za ním uskutečňovali tu pouť," je přesvědčena.

„ Dokud o sobě Židé budou říkat, že jsou vyvolený národ, vyvolují se sami k utrpení. Všichni jsme přece stejní lidé."

I ve svých 87 letech neváhá zapojit se do štafety, kterou pořádají žáci Základní školy sira Nicholase Wintona v Kunžaku. „Každý běží tolik metrů, kolik je Nickymu let, běhám i já a mí dva psi," říká Ruth Hálová. Sama je ale nerada středem pozornosti. „Má sestra vždycky říkala, že nejlepší je být malé hovínko ve vysoké trávě. Dařilo se mi to, ale nás, co se dostali do vlaků Nicholase Wintona, je už tak málo, že je mou povinností o tom vyprávět," krčí rameny rodačka z Českého Krumlova.

Tam se také jako dítě poprvé setkala s antisemitismem. „Strýček Max, který se stal po smrti tatínka naším poručníkem, nás se sestrou posílal do německých škol. Měl k tomu dva důvody, abychom se naučily spisovnou němčinu a také proto, že v německých školách byl antisemitismus silnější. Byl přesvědčený, že čím dřív se s ním setkáme, tím lépe. Chtěl nás na něj připravit," vysvětluje Ruth Hálová. Když pak spolužáci v prvním ročníku gymnázia začali skandovat „Juden raus", malá Ruth si sbalila tašku, svého židovského spolužáka Lea a odešla. „Víš, co je nejhorší, že zůstaneme takhle blbí, jako jsme teď," řekla mu tenkrát. Stejný pocit měla později v Anglii, když jí uprostřed studia ve věku 14 let skončila školní docházka. Vzdělání mohla dokončit díky neznámému mecenáši. „Dozvěděla jsem se to až po jeho smrti, že mi školu zaplatil Mr. Allbright, kulatý bělovlasý pán, se kterým jsem se setkala při bohoslužbách Quakerů," vzpomíná dáma, která později studovala na Univerzitě Karlově a pracovala v oboru mikrobiologie.

Ruth Hálová,rozená Adlerová, se narodila v roce 1926 v Českém Krumlově. Oba rodiče byli Židé. Tatínka, legionáře z 1. světové války, Ruth prakticky nepoznala. Zemřel, když jí bylo 10 měsíců. Vyrůstala spolu se starší sestrou v domácnosti, o kterou se starala maminka spolu s babičkou. Pod sílícím tlakem antisemitismu se rodina odstěhovala nejprve do Protivína, později do Prahy. Tam se mamince podařilo obě dcery zapsat do seznamů Nicholase Wintona, jenž hledal pro ohrožené děti adoptivní rodiny v Anglii. Ruth do nového domova odjela v létě roku 1939, její sestra unikla koncentračnímu táboru posledním vlakem, který s dětmi před začátkem války z Československa odjel. Po válce se Ruth vrátila do vlasti, setkala se tu dokonce s matkou, která jako jedna z mála přežila Terezín. Mladá žena vždy tíhla ke zvířatům a k přírodním vědám. Ty studovala na Univerzitě Karlově. Pracovala v oboru mikrobiologie, založila rodinu. Dnes žije se svými dvěma psy a jednou kočkou v Holubově, stále cestuje, překládá, píše knihy, maluje. Na svých cestách do Indie se setkala jedním z nejuznávanějších duchovních učitelů Satja Sáí Bábou, jehož učení dále i díky překladům šíří.