Když jsem ji upozornil, tak si lístek koupila, ale začala křičet, že chce daňový doklad,“ říká mi na uvítanou muž z ochranky, který se představuje jako Jiří.

Jsou dvě hodiny po sobotní půlnoci, venku minus 11 stupňů a na svou trasu se z budějovického náměstí Bratří Čapků vydává noční linka číslo 50, kterou dopravní podnik testuje, zda si na sebe vydělá. Řidička Věra Šroubková se usmívá, Jiří odchází na točnu, odkud na vše dohlíží.

2:05 – „Padesátka mi na nádraží ujela před nosem, hodinu jsem chodil okolo. Netušil jsem, jak jezdí, v řádu to není,“ vysvětluje šestapadesátiletý Stanislav Bíca. Míří na sídliště Vltava a čeká, až trolejbus vyrazí. Uvnitř je jen o trochu tepleji než venku, z topení fouká jen vlažný vzduch.

2:10 – Nastupuje první cestující, třicetiletý Petr Prošek. Sahá po jízdence, zjevně netuší, že se nyní platí 30 korun. „Nevěděl jsem to, ale ta cena je docela normální,“ reaguje s tím, že je rád aspoň za jednu noční linku.

2:19 – Další lidé přistupují až u Metropolu. Nejdřív dvojice, mladík prochází bez lístku dovnitř, ale Jiří ho zastavuje. „Třicet korun nemám, stačí vám stravenka?“ ptá se Šroubkové. „Ne? Tak to budu muset vystoupit, to jste mě překvapili,“ rezignuje, a ačkoli jeho přítelkyně už zaplatila, trolejbus opouštějí. Po nich vchází teenager s lístkem v ruce. „To neplatí,“ dozvídá se od řidičky a beze slov odchází. Pokračujeme tedy dál v pěti.

2:22 – „No, a jsem zase, kde jsem nastoupil. Sedím v trolejbuse déle než v hospodě,“ směje se Bíca na předním sedadle, když vůz zastavuje u nádraží. Přistupuje jediný člověk, platí v klidu. „Jedu výjimečně, používám ji málokdy, ale dnes se mi zrovna hodí,“ komentuje jedenatřicetiletý Petr Kubák.

2:28 – U polikliniky Sever čeká pět lidí. Všichni platí bez řečí, jedna dívka vstupuje s připravenou padesátikorunou. „Myslím si, že je fajn, že to podnik aspoň zkouší. Linky by se rozhodně rušit neměly,“ hodnotí jedenadvacetiletá Michaela Častolíková.

2:32 – Zastávka U Zelené ratolesti. Největší nával. „A tenhle u nás najde ty drogy,“ vtipkuje jeden mladík při pohledu na muže z ochranky. „Ty průpovídky beru, nesmíte prostě provokovat opilého člověka,“ zůstává klidný Jiří.

Skupinka kluků se baví o tom, že linka jezdí díky aktivitám lidí na sociální síti Facebook. Tam se totiž proti záměru radnice zrušit noční busy zformoval silný odpor. „Pořád je to nejlevnější taxík,“ glosuje jeden z nich. Jen jediný člověk zkouší štípnout normální lístek. Když zjistí, že je strojek vypnutý, platí. Vůz je slušně zaplněný a pokračuje dál.

2:37 – Žena s blond vlasy zkouší u výstaviště také štípat. Marně. Dva muži s půllitry v rukou jsou v pohodě. „Třicet je to? Dobrý,“ platí.

2:40 – Dvě dívky u vysokoškolských kolejí chtějí nastoupit druhými dveřmi. Ty se neotevírají, takže jdou dopředu. „Jak to má úplně jinej tah, ten autobus, viď? Za tři pětky to jede samo,“ baví se pár teenagerů na točně.

2:45 – Na zastávce J. Bendy se trolejbus vyprazdňuje.

2:48 – Antonína Barcala: nastupuje jediný pasažér. „Není to dobré, byl jsem zvyklý jezdit do Suchého Vrbného, nechal bych, jak to bylo,“ je naštvaný pětadvacetiletý Josef Koubek.

2:53 – Stanislav Bíca vystupuje U Výměníku. „Konečně doma,“ raduje se. Vůz, v němž je pořád docela chladno, jede dál téměř prázdný.

3:05 – Jediné postavy, které v centru potkáváme, jsou sochy Humanoidů Michala Trpáka na Lannově třídě. Jinak mrtvo. U nádraží zůstávám jediným pasažérem.

3:14 – Zpátky na náměstí Bratří Čapků. Celou cestu ze sídliště Máj nepřistoupil nikdo. Řidička Věra Šroubková se pořád usmívá, i když se do postele dostane až kolem šesté ráno. „Dnes? Pohoda.“