Při slavnostní vernisáži výstavy Po stopách společné historie zde představil starosta Vladimír Hokr ojedinělý model Novohradských hor z dílny místního řezbáře Milana Koželuha. Toho jsme se zeptali, jak model vznikal a jaká úskalí jeho výrobu provázela.

Jak vznikl nápad na vytvoření modelu, hledal jste někde inspiraci?
Nejdřív jsem si sám sobě vytvořil pro radost předchůdce tohoto modelu. Byl o něco menší a byl z kartonu. Ale karton podléhá zkáze, takže se model neudržel. Nicméně vzniklo na pohled krásné dílo, které se velice líbilo mým přátelům. Protože se to potkalo s tímto projektem (Po stopách společné historie, pozn. red.), jehož součástí je více interaktivních exponátů, rozhodl jsem se pro vytvoření modelu nového.

Jak dlouho vám trvala samotná výroba?
Dělal jsem to jako jediné své zaměstnání. Jsem osoba samostatně výdělečně činná, takže jsem se modelu souvisle věnoval od 17. února v podstatě do dneška. Stůl dodala truhlářská firma a elektrikáři dělali ovládací pult podle mého návrhu, ale zbytek jsem udělal sám se svou rodinou. Samotná realizace modelu mi zabrala 1350 hodin práce.

Co na práci bylo nejsložitějšího?
Leccos. První otázka byla, zda do toho investovat vlastní peníze. Nakoupil jsem materiál za čtyřicet tisíc a ještě jsem ani nezačal. Obrátil jsem se na výrobce dřevěných desek, fréz, lepidel. Jejich zástupci byli nápadem nadšeni, ale zároveň mi všichni řekli, že to prostě nejde. Neexistuje materiál, z něhož by to šlo vytvořit, neexistuje lepidlo, které by to slepilo a neexistuje fréza, která by to uřízla. Bohužel měli pravdu. Přestože jsem použil frézu s americkými noži, která měla 35 tisíc otáček, stejně to neuřízla. Musel jsem všechno dobrušovat ručně. Takže složitý byl především začátek. Nevěděl jsem pořádně, jak na to a všichni mi říkali, že to nejde. A ono to skutečně nešlo.

Jak jste postupoval?
Poměrně příjemná část práce bylo vyřezávání desek, i když měla být původně tou nejhorší. Dělal jsem to frézou, byly to těžké a pracné věci jsem pak musel ručně dodělávat. To byl největší objem práce. Model je zhotoven z osmadvaceti tabulí topolové překližky o celkové ploše 121 m². Každou deskou vznikla jedna vrstevnice. Největší horory nastaly, když se jednotlivé desky lepily dohromady, to byla opravdu hrozná práce. Další velké problémy nastaly s elektronizací. V pultu, který není vidět, je sto padesát metrů kabelu. Ten je dovezený z Německa. Navíc jsem musel ručně vyrobit devadesát osm speciálních diod, které osvětlují jednotlivé body modelu. Všechny klauzury jsou zality zvláštní hmotou, aby svítily.

Kde bude nyní váš model umístěn?
V tomto případě jsem pouhým dodavatelem. Jsem prostý řezbář a výrobce diod. Model jsem předal a co s ním bude dál, nevím. Tato výstava potrvá do 30. října, takže do té doby bude tady. Pokud bude projekt Po stopách společné historie pokračovat dál, tak asi model bude putovat mezi jednotlivými místy regionu, ale o jeho trvalejší expozici mi není nic známo. O té já nerozhoduji.

Model Novohradska

měřítko: 1: 12 500
rozměry: 1,9 x 2,6 m, výška 18 cm
hmotnost: téměř 200 kg
krajina: 23,75 x 32,5 km (772 km2), vlastní model 525 km2
materiál: topolové překližky, 21 kg lepidla, diody
doba výroby (bez subdodávek): 1350 hodin
zajímavost: odřezky z desek hranic Čech a Rakouska vypadají z profilu jako hlava krále a královny, dokonale k sobě zapadají