„Už dlouho pytláci neprocházejí krajinou v pumpkách a tyroláčku, a taky dlouho už je nežene za zvěří hlad,“ uvedl. „Kouzelným slůvkem, které pytláky z půlky Evropy táhne do Rakouska, je trofej…“

Poslanec rakouské Národní rady Johann Maier potvrzuje, že jde zčásti o organizované bandy: „Odřezávají zvířatům hlavy a zbytek nechávají ležet.“ Loni bylo v Rakousku šetřeno 507 oznámení tohoto trestného činu, o téměř 35 procent víc než předloni. Nejčastěji v Tyrolsku, v oblasti Welsu a v Solnohradsku. „Jen kolem Salcburku bylo loni registrováno 55 případů, dvakrát víc než rok předtím,“ píše PNP. „A to jde jen o odhalené a ohlášené činy, skutečný počet pytláctví je podstatně vyšší.“ Téměř každý druhý odhalený pytlák na rakouské půdě byl cizinec. „Na prvním místě jsou tito ‚rádobymyslivci‘ z Rumunska. Hned po nich následují Němci,“ uvádí list. Předloni Němci dokonce vedli s podílem 20 procent.

Poslanec Maier volá, že se něco musí stát – se ‚sociální romantikou‘ nemá dnešní pytláctví nic společného, jde prý čistě o týrání zvířat. „Stříleno je většinou z malorážek, protože ty dělají méně hluku. Zvířata jsou pak ale často jen zraněna. Uprchnou do houštin a tam žalostně uhynou,“ zdůrazňuje. „To je nestydatost!“ Tak to vidí i prezident bavorského mysliveckého svazu Jürgen Vocke. V Bavorsku podle něho se sice počet případů pytláctví včetně nepovoleného rybolovu nezvyšuje, ale také jich neubývá – ročně je řešeno na 500 oznámení.

„Pytláci mají políčeno především na srnčí a vysokou. K tomu přistupují do želez odchycené lišky a kuny a v horách klasická kořist – kamzíci,“ píše PNP.
Vocke vidí tři typy pytláků: mladíky, kteří se takto chtějí ukázat, kvalifikované myslivce, kteří zasahují do cizích revírů, a ‚autopytláky‘. „Ti poslední vyvolávají v myslivcích největší hněv,“ pokračuje deník. „Zvěř střílejí většinou přímo z aut. Vybaveni jsou přitom moderními pomůckami jako přístroji pro vidění ve tmě a tlumiči. Projíždějí lesními cestami a střílejí oslněnou zvěř, která se ve zmatku na chvíli zastaví. Pokud je srnec jen zraněn a uteče, což se stává většinou, nedohledávají ho a jedou dál.“

Tyto případy se neodehrávají už jen v tradičních pytláckých horských oblastech. Stále častěji je o nich slyšet i v nížinách a v okolí měst. „Tak se nedávno podivil zemědělec od Burgkirchenu stopám kol na louce. Sledoval je a našel tratoliště srnčí krve,“ popisuje list.

Také v Bavorském lese nejde o neznámý jev. Asi před dvěma lety nacházeli myslivci kolem Kirchdorfu opakovaně srnčí uhynulou po zásahu z malorážky. V oblasti byly rozvěšeny plakáty slibující odměnu za informaci o pachatelích, ale bez úspěchu. Podobné případy jsou zaznamenávány také kolem Pasova. „Na rozdíl od Rakouska jsou v Bavorsku pytláci většinou domácí, alespoň podle čísel ministerstva vnitra. Jen jeden z 59 loni zadržených byl cizinec,“ dodává PNP. „O to větší je hněv v Rakousku, kde majitelé revírů musejí přihlížet, jak jim pytláci z Německa, z východní Evropy a z Balkánu odstřelují nejkapitálnější zvěř,“ pokračuje list. „Poslanec Maier proto požaduje znatelně tvrdší postihy proti ilegálním střelcům. Především vyzývá domácí myslivce, aby důsledně hlásili každý případ.“ K tomu se podle PNP připojují i bavorští myslivci. Pytláctví není žádným dobrodružstvím nebo hrdinstvím, ale kriminálním činem, říkají.

Prezident Vocke se v té souvislosti obrací v PNP také na řidiče, kteří mají běžnou kolizi se zvěří a sražené zvíře naloží a odvezou. „I to je pytláctví,“ upozorňuje list.