Zdá se, že práce na vltavotýnském gymnáziu je dobrý základ pro to stát se starostou. Dva bývalí kolegové z této školy se totiž na podzim střídali v čele radnice.

Ačkoli Milan Šnorek (ODS) vstoupil do komunální politiky teprve nedávno, hned se stal prvním mužem města. „Nečekal jsem, že tak výraznou roli hrají osobní záležitosti,“ říká.

Už jste se zabydlel v nové kanceláři?
Ano, ale trochu jsem si ji pozměnil, protože jsem měl pocit, že je více galerií než pracovnou. Ještě tu visí několik obrazů, které chci přesunout do obřadní síně.

Původní profesí jste učitel. Jak se nyní změnil váš běžný pracovní den?
Výrazně v tom, že mám velmi málo času. Je tu navíc řada nových úkolů, které musím zvládnout, především těch manažerských, a to se samozřejmě učím za pochodu.

Už jste odhalil, jak funguje úřad?
Snažím se do toho vpravit co nejrychleji a společně s místostarosty řešíme priority. Občané nám nedají vydechnout, chtějí vše hned, a to je v pořádku, ale občas se pochopitelně stává, že něco ještě nevíme.

Hodí se zkušenosti z učitelství?
Určitě, řekl bych v té schopnosti sdělit svůj názor, pracovat s trémou a vést diskusi, když potřebujete dojít k řešení v kolektivu lidí.

Jak dlouho vůbec působíte v komunální politice?
Aktivně poměrně krátce, zhruba půl roku před volbami jsem poprvé v životě vstoupil do politické strany.

Co vás k tomu přimělo?
Politiku jsem dlouho sledoval z pozice učitele, kritika, hodnotitele, bavilo mě o ní přemýšlet a pak ve mně nazrálo rozhodnutí vstoupit do politiky prakticky a vyzkoušet si, o čem to ve skutečnosti je. Druhým důvodem bylo, že tady vznikla určitá skupina lidí na platformě ODS, která ve mně vzbuzovala důvěru. A třetí věcí byl dosavadní styl vedení radnice. Měl jsem pocit, že se o některých věcech veřejně příliš nevyjednává. My se proto nyní snažíme o změnu přístupu, přemýšlíme o vlastních radničních novinách a rádi bychom udržovali i diskusi třeba na internetu.

Máte radost, že něco se už podařilo?
Povedlo se schválit rozpočet, což byl takový první prubířský kámen. Dále jsme prosadili zrušení poplatku z kulturních představení, který postihoval především místní ochotníky. Veřejnost také hodně sleduje to, že máme poprvé dva místostarosty. Ti mají v tuto chvíli již jasně vymezené kompetence a oblasti, za které zodpovídají.

S politikou nemáte moc zkušeností. Je to výhoda, nebo nevýhoda?
Obojí. Politika je umění kompromisu a v té naší osmičlenné koalici je vyjednávání velice obtížné, takže tady jsou určité politické zkušenosti dobré. Naopak výhodou je, že mohu věci dělat úplně jinak.

Když jste nahlédl do politiky z druhé strany, překvapilo vás něco?
Nečekal jsem, že tak výraznou roli při řešení některých problémů hrají osobní záležitosti.

Jak vzpomínáte na svůj úplně první den v úřadu?
Upřímně řečeno si ho ani nevybavuji, protože začátek byl velmi hektický. Bylo tolik práce, že jsem hned naskočil do rozjetého vlaku. Rozhodně jsem tu neusedl a nesledoval, jaké to ve mně vyvolává pocity.

Jak vidíte práci svého předchůdce?
Pan Hájek dotáhl do konce mnoho věcí, musím ocenit, že se nebál prosazovat své názory. Ale je tu otázka funkčnosti těch největších investic. Mám své výhrady vůči Sokolovně. Tam se podle mě upřednostnila reprezentativnost na úkor reálných potřeb města.

Co máte v plánu vy?
Jako velký úkol vidím sídliště Hlinky, kde je kvalita života nízká, protože se při stavbě nepředpokládalo, že by tam například měla být zeleň. Dále je v plánu zateplení polikliniky, oprava některých ulic a cyklostezka na Hlubokou.

S funkcí starosty souvisí i vystupování na akcích. Jak vám jde tohle?
S vystupováním na veřejnosti problém nemám, ale mám o něm určitou představu. Nechci vystupovat v pozici jakéhosi vladaře města, chci to pojímat střízlivěji, věcněji.

Jak reaguje rodina na to, že jste se stal známější osobností?
Spíše nelibě, byl to jeden z bojů, který jsem musel vést v době rozhodování, zda tu výzvu přijmout. Nedávno se ke mě totiž přistěhovala přítelkyně s dcerou a teprve budujeme rodinné zázemí.

Nemusel jste kvůli nové práci změnit šatník?
Určitě. Měl jsem jen jeden oblek a už jsem si musel pořídit další. Denně ale v obleku nechodím, myslím, že k starostovi patří i civil.

Změnil se i váš pohled na město?
Ano, teď si mnohem víc všímám toho, jestli někde neleží nějaká nečistota nebo psí exkrementy. Předtím jsem si toho všiml možná jedině, když jsem ho měl na podrážce.

A co děláte ve volném čase?
Teprve se snažím nastavit si režim tak, aby mi zbyl čas i na odpočinek. Byl jsem docela aktivní sportovec, to jsem bohužel odřízl, a tak se k tomu zase snažím vrátit.


Karel Hájek (US–DEU) vedl Týn nad Vltavou osm let. I když jeho strana opět vyhrála volby, musel funkci předat Milanu Šnorkovi, kterého před lety ještě coby ředitel gymnázia přijímal do zaměstnání, a sám se vrátil do ředitelny. „Podcenil jsem sílu zákulisního vyjednávání,“ myslí si.

Jak se změnil váš běžný den?
Změnilo se především rozložení celého týdne, jako starosta jsem se účastnil spousty akcí a týden vlastně nikdy nekončil, ale bavilo mě to.

Jaký byl návrat k původní profesi?
Přijít do školy po osmi letech není jednoduché, protože se změnila legislativa a zrovna začínají státní maturity. Také jsem měl problém s tím, že bych svým návratem sebral ostatním práci. Byl tu ale jeden učitel na dohodu, tak jsem si od něj nakonec vzal šest hodin tělocviku.

Není těžké oprostit se po letech od funkce starosty?
Samozřejmě, že to není lehké. Zůstal jsem ale členem rady města, takže to neznamená, že bych odešel úplně. Nemám špatné odezvy ani od občanů, přece jenom jsme volby vyhráli a řadě z nich se zdá trochu nesprávné, že jsme byli odsunuti.

Nechodí za vámi ještě někteří se svými problémy?
I sem ještě občas někdo přijde nebo mi zavolá, abych něco zařídil. Nedávno mi třeba volala policie, že našli psa, tak abych s tím něco udělal.

Vaše strana volby v Týně vyhrála. Jak to, že se nepodařilo obhájit post starosty?
Vyhráli jsme už potřetí, tak z toho možná ostatní politické strany měly trochu trauma. Nejspíš jsem podcenil sílu zákulisního vyjednávání, ale mě spíš bavilo zabývat se prací pro město, domlouvat projekty, shánět peníze a ne někde obcházet a škemrat o podporu. Navíc v konkurenci dvanácti stran dost dobře nešlo získat tolik hlasů, aby byl povolební vývoj jednoznačný.

Potěšilo vás alespoň, že jste získali nejvíc hlasů od občanů?
Za výhru jsem byl strašně rád, protože už jsem tomu moc nevěřil. Je hrozně těžké zopakovat úspěch. Neděláte totiž jen příjemné věci, musíte dělat i nepříjemné, byl jsem například podepsaný na každém exekučním výměru.

Jak vzpomínáte na den, kdy jste předával úřad?
Nadšený jsem rozhodně nebyl, protože jsem tam prožil kus života, kancelář si i trochu přizpůsobil. Nechal jsem tam udělat kvalitní nábytek a pověsil obrazy, protože mám rád výtvarné umění.

Odnesl jste si něco?
Jen hromadu papírů. Nic osobního jsem tam neměl, protože to jsem nechtěl, měla to být reprezentativní místnost.

Jak dlouho vlastně působíte v komunální politice?
Když před dvanácti lety vznikla Unie svobody, oslovili mě. Já jsem v sobě vždy měl pocit, že bych se měl starat o veřejné věci, tak jsem kývl.

Strana ale letos skončila…
To mě mrzí. Byly doby, kdy měla velký vliv, jezdil jsem na všechna shromáždění a setkal se tam se skvělými lidmi. Byl jsem i na tom posledním, kde jsme zvedali ruku pro rozpuštění, ale bylo docela příjemné, že lidé přijeli a strana neskončila s ostudou.

Co považujete za svůj největší úspěch ve funkci starosty?
Byli jsme slušní, nekradli a nedělali žádné lumpárny. Byli jsme také otevření, nikdy nic netajili. Úspěchem byla dohoda s ČEZ na příspěvku 100 milionů během deseti let, ze kterého žije i současná radnice, například jsem ještě připravoval zateplení polikliniky a oni to teď mají jako prioritu. Dále Sokolovna, to byla ruina, kterou se podařilo kompletně opravit, a zateplení školy na sídlišti Hlinky. Úspěch byl i to, co se možná nestane – splavnění Vltavy. Šest let jsme jednali s Ředitelstvím vodních cest, jak to tady vyřešit, protože most byl nízký. Nakonec jsme vydobyli, že se udělá nový most a starý zrekonstruuje a přesune na jiné místo. Dnes je to ale pozastavené. Mrzelo mě, že mi chyběly tak dva roky a mohl bych to dotáhnout do konce.

Sledujete práci svého nástupce?
Chodím samozřejmě na rady a zastupitelstva. Teď ale nebudu nic kritizovat, protože začíná a má nevýhodu v tom, že nikdy nedělal manažerskou práci a nemá ani zkušenosti z politiky. Myslím, že může být překvapený, co to všechno obnáší.

Co podle vás teď Týn potřebuje?
Politickou stabilitu a schopný tým lidí, kteří zapomenou na blbnutí a spory před volbami. Co se týče investic, tak je toho pořád spousta, například pracovat na komunikacích a chodnících. Pak jsem chtěl umělé kluziště u základní školy na Hlinkách, protože od té doby, co postavili Hněvkovickou přehradu, tu nezamrzá řeka.

Budete se to ještě nějak snažit ovlivnit?
Jsem stále radní, takže když mě starosta požádá o spolupráci, rád se toho zúčastním.

Uvažujete o tom, že budete kandidovat i v příštích volbách?
Dost lidí mě přesvědčuje, abych do toho šel. Minimálně ti, co mi dali hlasy, říkají, že to takhle nemůžu nechat. Ale čtyři roky jsou dlouhá doba, tak uvidíme.