V ulici, která se tehdy jmenovala Schwarzenbergova, stál už městský chudobinec z roku 1898, zeměbranecké kasárny z roku 1899 a nemocnice z roku 1913. V prostoru, kde byl postaven kostel, bylo „narýsováno“ náměstí již na plánu města na konci 19. století. Náměstí dostalo v roce 1921 jméno Třebízského, ale slovně se název přestal nenápadně používat po rozšíření někdejších kasáren adaptovaných na vojenskou nemocnici.

Základní kámen kostela byl slavnostně posvěcen dne 20. 3. 1914 ve výroční den umučení generálního vikáře Jana Nepomuckého v roce 1393. Kámen posvětil biskup J. A. Hůlka a svěcenou vodou vykropil místo pro hlavní oltář. Kámen se schránkou s dokumenty a ukázkami dobových peněz byl spuštěn do základů kostela. Za rok a půl byl kostel postaven a dne 12. 9. 1915 zasvěcen svatému Janu Nepomuckému.

Ku dni 1. 1. 1925 byla pak založena farnost sv. Jana Nepomuckého. Farnost formálně zahrnovala Linecké předměstí, jednodušeji řečeno území města mezi řekami Malší a Vltavou.

Kostel postavila firma stavitele Antonína Procházky z Kladna podle plánů městského stavitele z Varnsdorfu Antonína Mollera. Pozemek na stavbu darovali kníže Jan Schwarzenberg a hrabě Lamezan v zastoupení firmy L.& C. Hardtmuth.

Farnost sv. Jana Nepomuckého vykonávala bohoslužby také pro věřící, kteří se přechodně, nebo již naposled na světě, nacházeli v městské i vojenské nemocnici.

Schwarzenbergova ulice byla v roce 1921 přejmenována na Štefanikovu. To se po roce 1948 nelíbilo politickým orgánům, proto v roce 1955 obdržela název ulice Boženy Němcové.

Zajímavá novorománská stavba připomíná, zejména v interiéru (oltář) staroslovanské kostely. Do kostela by se mělo vejít nejvíce věřících z budějovických kostelů. Věž je vysoká 50 m a je třetí nejvyšší věží ve městě.

O stavbě nového kostela nebo nové katedrály se začalo ve městě uvažovat v 80. letech 19. století v souvislosti s tím, že katedrála sv. Mikuláše potřebovala nutně opravit, přičemž pro rostoucí počet obyvatel města byla již těsná a také vlastně na katedrálu ani nevypadala.

Finanční příspěvky se začaly shromažďovat od roku 1888, ale pořád nebylo jasné, jestli na novou katedrálu nebo na nový kostel na některém budějovickém předměstí.

Nebylo rozhodnuto, co postavit, ani do roku 1907. Duchovenstvo se nemohlo nějak dohodnout. Podle dobových pramenů to bylo, sportovně řečeno, půl na půl. Biskup J. A. Hůlka proto v roce 1907 uspořádal prostřednictvím pastýřského listu hlasování, řeklo by se referendum, pro ty, kteří na stavbu přispěli, aby sami rozhodli. Co se má za vybrané peníze postavit.

Na pastýřský list došlo 32 odpovědí, z nichž 25 bylo pro stavbu kostela a jen 7 pro stavbu nové katedrály. Většinou hlasů bylo tedy rozhodnuto postavit kostel a poté se určilo místo na Lineckém předměstí.

V té době už však katedrála byla připravena a narýsovaná. Měla stát na Senovážném náměstí na pravém břehu Mlýnské stoky, kde sice ještě byla stará nemocnice, ale už se připravovala nemocnice nová. Monumentální katedrála měla být postavena v novogotickém stylu s dvěma vysokými věžemi v průčelí a dvěma nízkými věžemi vzadu. Rozhodly však odpovědi na pastýřský list zřejmě odvislé od toho, že kostel byl méně nákladný. Vybrané peníze asi stačily jen na kostel.

Exponovaný prostor na Senovážném náměstí po staré nemocnici využila pošta k postavení poštovního a telegrafního úřadu. Katedrála sv. Mikuláše se jen opravila. Pastýřský list z roku 1907 ovšem absolutně nerozhodl. Duchovenstvo pořád váhalo mezi kostelem a katedrálou. Až když pozemek koupila pošta, bylo to definitivní.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště zamíříme do kasáren ve Čtyřech Dvorech.

Jan Schinko