Dnes sem dojíždějí děti od šesti do patnácti let v podstatě ze tří okresů, což představuje víc než dvacet vesnic ze čtrnácti obcí.
Matýsek z Němčic, Gábinka ze Zvěřetic, Terezka z Babic, Alešek ze Sedlce, Míša z Mahouše, Kubík ze Strýčic, Baruška z Hlavatců a další děti šly v pondělí do školy úplně poprvé. Jejich učitelka Lenka Junková sem do malé obce dojíždí stejně jako její kolegové z krajského města. Tady začínala svou pedagogickou dráhu a po mnoha letech se vrátila.

Poprvé v roli učitelky je od této chvíle i učitelka 2.třídy Tereza Bohoňková. Možná má stejnou trému jako ti malí prvňáčci. 

Do zahrady vtrhla skupina dětí, to přijel autobus ze Sedlce. Za nimi přijíždějí na kolech paní a dvě holčičky. Martinka a Monička z Dehtářů. Jsou dvojčata a jejich příchod na svět nebyl jednoduchý. Jdou do 4.třídy. Babička Milena Hodianková dodává, že holčičky dohromady neměly ani tři kilogramy, když se narodily. Škola, která je spíše venkovskou rodinnou, jejich tempu více vyhovuje a lépe tady prospívají.

Zdroj: Youtube

Mnoho rodičů, kteří sem dnes vedou své děti, bylo tady v minulosti v roli žáků. Například Blanka Křenková z Hlavatců u Sedlce si nemůže právě tuhle školu vynachválit a v dobrém vzpomíná na současného ředitele. Maminka Tomáška Pavla Křížová bude první dny vozit prvňáčka do školy autem, ale pak stejně jako ostatní děti bude i on dojíždět autobusem. Zastávka je hned vedle vchodu do školy, takže se nemusejí rodiče bát o bezpečnost svých dětí.

Ve své třídě jsou již i deváťáci. Požádám je o společné foto, dodávají k němu gesto - palec nahoru. Deseti dětem tak začíná poslední rok na základce. Kam se rozběhnou po ní, mnozí ještě netuší.

Zvoní. Do třídy plné prvňáčků a jejich rodičů i prarodičů (někteří postávají na chodbě, protože do učebny se již nevešli) přicházejí ředitel školy Mladimír Koberna, jeho zástupkyně Helena Křenková, vedoucí jídelny a na půl úvazku i kuchařka Marcela Bezděková, vychovatelka školní družiny Hana Truhlářová a místní školník Josef Reindl. "A nezapomeňte děti pohladit," říká ředitel, který za leta praxe ví už o dětech a rodičích tolik, že má právo vyslovit takový apel.

Ve škole pracují v několika projektech. Ovoce do škol (dvakrát měsíčně zadarmo ovoce pro každé dítě), Školní mléko (děti si kupují dotované mléčné svačiny) a EU peníze školám nebo-li Učení je hra(díky programu vybavili druhou učebnu počítači a interaktivní tabulí, získali peníze i na řípravu digitálních učebních pomůcek, tzv. DUMy. učitelé se mohli zdarma školit a prohlubovat své znalosti v cizích jazycích a on-line médiích).

U školy je hřiště, sama budova je v rozsáhlé zahradě, jež skýtá řadu možností pro aktivní odpočinek.

Strýčice se nacházejí 16 kilometrů od krajského města. První zmínka o obci je z konce 13.století. Tehdy král Václav II. daroval obec vyšebrodskému klášteru náhradou za Němčice, které leží jen pár kilometrů odsud. Uprostřed vsi najdete hřbitov a v něm farní kostel sv. Petra a Pavla. Na jeho věži prý hnízdí čápi. V době mé návštěvy jsem žádného sice neviděla, ale vy třeba budete mít štěstí. A když už mají Strýčice školu, tak v jejím sklepě najdete i muzeum. Místo uhlí tady najdete exponáty ze života místních obyvatel. Úžasné je hlavně to, že sbírky národopisné hodnoty vznikly díky nadšení samotných žáků školy a jejich rodičů.