Stovky běžců a tisícovky diváků přilákal sobotní půlmaraton v Českých Budějovicích. Závod se na jihu Čech uskutečnil poprvé a hned jej ozdobily skvělé sportovní výkony. Nejrychleji trať zdolal Daniel Chebii z Keni, jeho čas byl 59 minut a 49 vteřin.

Na vlastní kůži: Potlesk zbavuje únavy

Na bundu jsem si připichoval startovní číslo 2188 a myslel na to, do čeho jsem se to zase nechal uvrtat. No jo, jenže tentokrát to byl asi můj nápad a nebylo cesty zpět. Kolega mi totiž každý den připomínal datum závodu, a to, že bych měl trénovat. Tak jsem se nakonec postavil na start Budějovického 1/2maratonu. Znám své možnosti a při váze dvou etiopských běžkyň s nadváhou jsem se rozhodl pro trasu deset kilometrů. Když jsem pak kolem sebe viděl samé skvělé atlety, nebylo mi zrovna do smíchu, ale potkal jsem dva kamarády, a když mohou běžet oni, proč ne i já.

Zazněl výstřel a trať se vydalo 1400 sportovců, které skvěle podporovaly další stovky fanoušků. Na začátku jsem zvolil velmi pomalé tempo, a tak mi brzy došlo, že bych mohl přidat, protože se cítím skvěle. Postupně jsem tak minul skupiny kolem běžců s balónky, podle kterých bych celý půlmaraton, tedy přes 21 kilometrů, doběhl za 2.10 i za 2.00 hodiny. Brzy jsem se dostal i přes skupinku fantastických Uruguayců, kteří běh pojali také jako prezentaci své země. To už se najednou blížila Vltava a mě bylo stále podezřelé, jak se cítím fit.

Po šestém kilometru a prvním osvěžení přece jen nastal zlom a hlavou mi v tu chvíli běžely tisíce myšlenek a odpočítával jsem každých sto metrů. Říkal jsem si, že na Dlouhé louce to bude opravdu krušné. Jenže, najednou tady byl Dlouhý most a už jsem opět běžel v centru. Tam jako mávnutím kouzelného proutku únava opadla, nebo na ni už zapomněl? Nevím.. Každopádně každé zatleskání mi dodalo spoustu síly a to nejkrásnější mě čekalo v cíli. Když si totiž se mnou, obyčejným amatérem,  chtělo plácnout několik dětí, byl to pocit k nezaplacení. Posledních dvě stě metrů jsem se tak řítil, jako bych právě vyrazil. Pak už se mi na krku blýskala medaile, dal jsem si půlku pomeranče a cítil se z ničeho nich na dalších pár kilometrů. Kouzlo 1/2maratonu je úžasné. Jsem rád, že jsem byl jeho malou součástí.

LUKÁŠ MAREK