O asijskou klientelu přišli v galerii už před více než rokem, cestu si k nim ale našli Češi. Není jich sice tolik, ale zato si dovedou výstavy „u Schieleho“ náležitě vychutnat. V rozlehlých sálech centra umí strávit pěkných pár desítek minut i hodin. Ptají se dokonce, jestli by si nemohli dojít vedle do kavárny a zase se vrátit, že si nestihli projít všechno.

„Lidé od nás odcházejí nadšení, s úsměvem na tváři,“ svěřila se ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz. „Máme spoustu pozitivních ohlasů. Nejen přímo u nás, v návštěvní knize či na kase, ale dostáváme i maily. Jeden pán tu chce dokonce požádat přítelkyni o ruku.“

Hlavním tahákem letošní sezóny jsou velkoformátové obrazy Michaela Rittsteina (n. 1949), rozmístěné v několika sálech, mapující půl století jeho tvorby. Své „krumlovské“ obrazy vystavuje Jakub Sýkora (n. 1984), který ve zdejším ateliéru strávil tři měsíce.

A k vidění je i volné pokračování projektu UNES-CO Kateřiny Šedé, tentokrát s názvem UNES-TO. Novou, postcovidovou dobu se pomocí kreseb, textů, koláží a objektů snaží popsat jak sama autorka, tak její dcera Julie nebo maminka Hana.

Přijede zase úžasný Rittstein?

Ještě dnes lze u obrazů Michaela Rittsteina zaslechnout, jak návštěvníci, kteří byli na vernisáži, vzpomínají na jeho neplánovanou komentovanou prohlídku, byla prý úžasná. „Bavili jsme se, jestli by si na ni nenašel čas ještě jednou, pro ty, kterým vernisáž utekla, a kývl na ni,“ slibuje ředitelka. „Tři čtvrtě jeho obrazů, které u nás jsou, ještě nebyly vystavené. Takže pokud někdo viděl jeho výstavu v Jízdárně Pražského hradu, může být v klidu, tady uvidí úplně jiné věci.“

Rittsteinovy obrazy jsou pozitivní, veselé, radostné, plné barev a příběhů. „Lidé se u nich pobaví, užijí si je celé rodiny. Nemusí tu dumat nad složitostí světa,“ zve ředitelka.

A Krumlováci, a nejen oni, se mohou potěšit zvětšenými fotografiemi města z přelomu 19. a 20. století ze Seidelova ateliéru.