K řízení se vůbec poprvé dostala ve svých 21 letech, a rok na to už si osedlala svoji první „liazku.“ „Než jsem nastoupila do armády, tak jsem jezdila mezinárodní kamionovou dopravu, hlavně Itálii. V podstatě mám projetou celou Evropu, od Sicílie až po polární kruh. S kamionem i s návěsem," zmínila úvodem Romana Radostová.

ZÁŽITEK Z NORSKA

Ve svých 38 letech vzpomíná na své začátky za volantem s lehkou nostalgií. V té době byla žena, která řídí kamion, velkou raritou. "Během svých cest jsem měla spoustu zajímavých zážitků. Nejvíc mi ale v hlavě uvízla zkušenost z Norska, kde nás vyprošťovala místní odtahová služba," vzpomíná.

Zdaleka to nebylo poprvé, kdy musela tato odvážná řidička použít sněhové řetězy. Ty se ale ukázaly jako naprosto nevyhovující. „Když jsme srovnávali povinnou výbavu našeho kamionu s norskými řidiči, tak to bylo nebe a dudy. Například mají úplně jiné sněhové řetězy, s hroty, které se zahryzávají do sněhu a nepodkluzují. My jsme měli klasické, a protože jsme byli bez nákladu, a museli jsme přejet přes vysoké hory, neměli jsme nejmenší šanci. Pořád nám to podkluzovalo," popsala rozdíly.

MILUJE I JEDNU STOPU

Jejím velkým koníčkem je i jízda na motorce. Na cestovní enduro nedá dopustit. „Moje nejdelší a možná i nejzajímavější trasa vedla až za Ural do Jekatěrinburgu. Je to vlastně rozdělovník mezi Evropou a Asií. Celkem jsme najeli asi 9 tisíc kilometrů za 18 dní. Spali jsme pod stanem a jídlo jsme si ohřívali na vařičích. Kromě toho mám projetou i Albánii a Norsko," pochlubila se Romana Radostová.

Svoje zkušenosti si nenechává pro sebe. Před sedmi lety absolvovala v civilu kurz učitele autoškoly na všechny skupiny řidičského oprávnění mimo autobusu a před čtyřmi lety složila zkoušky i na Vojenské akademii ve Vyškově jako instruktor přípravy řízení vojenských vozidel. „Romana nám pravidelně pomáhá s vedením kurzů. V současné době, kdy se všechno ruší, je to veliká výhoda. Můžeme si výuku organizovat přímo u nás, v posádce Bechyně,“ vysvětlil instruktor bojové přípravy 152. ženijního praporu nadrotmistr Pavel Křivohlavý.

ZKUŠENOST SE CENÍ

Podle něj je Radostová velkým přínosem i kvůli jejím sedmnáctiletým zkušenostem. „Má něco za sebou a umí to předat té nastupující generaci řidičů. Myslím si, že když má člověk možnost čerpat ze svých osobních zážitků, tak je to daleko lepší, než když to máte načteno jen z knížek," zhodnotil Křivohlavý.

Podobně to vidí i desátník Jan Pěknice z roty logistiky 152. ženijního praporu, který se na kurzu k získání vojenského „řidičáku“ skupiny C+E připravuje k nasazení do zahraniční operace eFP Lotyšsko. „Četařka Radostová je vyježděná víc než všichni tady dohromady. Navíc to umí i dobře vysvětlit. Mně například pomohla s couváním s vlekem. To je velká alchymie," míní.

Nejdůležitější ze všeho je ale osobní přístup. „Romana má obrovskou výhodu v tom, že jí to baví, a když někdo dělá to, co ho baví a umí to, tak už nemá jinou šanci, než to dělat dobře,“ dodal Křivohlavý.

Četařka Radostová v současné době působí na pozici správce skladu roty logistiky u 152. ženijního praporu. Za sebou má ale i pozici řidiče na velitelské rotě, kdy vozila zástupce a nakonec i velitele 151. ženijního praporu.

Zuzana Králová