17 lidí zahynulo na železničních přejezdech. Na dálnicích přišlo o život 34 osob. Méně jich ve statistikách od roku 1950 bylo jen v letech 2020 (344) a 2021 (362). 152 obětí bylo starších 60 let, z nich 52 starších osmdesáti roků. Dětí do 14 let zahynulo třináct - šest jako pasažéři v autech, čtyři jako chodci, po jednom jako řidič e-skútru, mopedu a na kole. Roku 2021 bylo obětí šest, roku 2020 dvě. Nejčernějším rokem byl 1972., kdy na rakouských silnicích zahynulo 2948 osob. Čtvrtinu loňských tragických havárií zavinili cizinci.

V Horních Rakousích loni na silnicích přišlo o život 80 lidí, předloni 92.

"Kontejnerování" beztrestné?

Německý ministr zemědělství Cem Özdemir (Zelení) nechce trestat vybírání potravin z kontejnerů. "Kdo chce ještě použitelné jídlo z odpadu zachraňovat, neměl by za to trpět. Věřím, že si všichni přejeme, aby se naše policie a soudy místo toho staraly o zločince," řekl. "Kontejnerování" může být podle současných zákonů trestné.

V Německu se ročně vyhodí kolem jedenácti milionů tun poživatelných potravin.

Mladiství taxíkem se slevou

Od začátku tohoto roku mohou ve Freistadtu mladí od 14 do 21 let platit v mládežnických taxících jen třetinu jízdného. Zbytek službě doplatí obce nebo zemský rozpočet.

Starosta Christian Gratzl řekl, že toto Jugendtaxi může být využito denně mezi 20. a 6. hodinou v celých Horních Rakousích. Službu nabízí 27 podnikatelů.

Mohou ji využívat držitelé aktuálního 4youCard a 4youCard-App na mobilu. Podporované poukázky - až 30 za rok - si mohou zájemci od 2. ledna vyzdvihnout v občanském servisu městského úřadu. Jízdné lze platit mobilem ve vozidle. Ve Freistadtu tuto službu využívá už kolem 600 mladistvých.

Městská policie. Ilustrační foto.
Na policejní auto parkující na náměstí zaútočil pěstí. Koně vyděsily petardy

Johannu "předběhla" Minel

Novoročním dítětem v Rakousku je podle zprávy Volksblattu Minel, narozená ve Welsu-Grieskirchenu v 00.00 hodiny. "Porazila" tak nejžhavějšího konkurenta, Johannu, narozenou ve štýrské nemocnici Hartberg 40 sekund po půlnoci, o níž jsme psali v minulých dnech, že byla první. Jak Volksblatt vysvětluje, u Minely nebyly zprvu žádné vteřinové údaje. Pak je ale získala agentura APA. Dcera Ahmeta a Aynur z Welsu vážila při porodu 4390 gramů a měřila 567 centimetrů.

První občanka Horních Rakous 2023.První občanka Horních Rakous 2023.Zdroj: Volksblatt

Jak se žilo v Bavorském lese…

Když deník PNP navštívil Stillu Moritzovou (95) v Herzogsreutu, kde bydlí, seděla rovná jako svíčka na lavici a pletla ponožky. Vzpomínala na dětství v Leopoldsreutu s osmnácti domy, kostelem, školou a hostincem… Narodila se 30. září 1927 jako deváté dítě Ludwiga a Therese Stadlbauerových.

Vesnička přestala existovat v roce 1962. Jejich škola 1108 metrů nad mořem byla svého času nejvyšší v Německu. Tu dobu jí připomíná knížka, kterou jí věnoval strýc Peter Hofer k jejím osmdesátinám. Maličká dívenka se dvěma dlouhými copy na snímku třídy sedí v první řadě a pozorně sleduje učitele…

Listuje v publikaci i při návštěvě redaktora. „Ještě si dobře vzpomínám, že jsme měli často až osm metrů sněhu, sahal až ke střeše našeho domu," vypráví. "A byla hrozná zima. Dělila jsem si postel se sestrou a pořád jsme se hádaly o deku, protože jsme mrzly… V pokoji jsme v zimě měly často až mínus patnáct stupňů. Jediným teplým místem v domě byla kuchyně, kde byla teplá voda a my děti jsme se v sobotu koupaly jedno za druhým v jednom sudu. Jako nejmladší jsem byla na řadě až poslední, vždycky jsem musela do už špinavé vody…"

Paní Moritzová vzpomíná…Paní Moritzová vzpomíná…Zdroj: PNP

Pět dalších dětí k nim přibylo, když její teta zemřela při porodu toho posledního a malé příbuzné vychovávala její matka. Díky čtyřem kravám, ovcím a drůbeži mělo všech čtrnáct dětí vždycky co jíst. Bylo samozřejmé, že musely doma pomáhat, mamince nejen v domácnosti, ale i při tkaní a pletení. To dělá ráda i dnes - pro všechny své děti, vnoučata a pravnoučata plete ponožky. "I když to s chůzí není tak dobré, vidím ještě dobře a jsem ráda, že mi to pletení jde," říká. Baví ji i sledovat bohoslužby v televizi - a hrát karty. "S maminkou jsme je hrály často až do půlnoci, ta nebyla k poražení…"

Vypráví, jak rodila dvojčata. "Bylo to v půlce listopadu a my měli takové hory sněhu kolem, že jsem nemohla k lékaři. Už jsem dostávala porodní bolesti. Můj muž Ludwig mě proto s obrovským břichem uvázal na sáně a klouzali jsme z kopce k doktorovi… Tři dny ne a ne porodit. Pak mi zdravotní sestra poradila modlit se růženec, a najednou tu dvojčata byla…"

… třeba kolik kdysi mívali sněhu!… třeba kolik kdysi mívali sněhu!Zdroj: PNP

V roce 1948 se provdala za lesního dělníka, o pět let staršího, a žili spolu až do roku 2018, kdy manžel zemřel. Měli osm dětí, sedmnáct vnoučat, dvacet pravnoučat a jedno prapravnouče…

Jejím rodičům dva synové zůstali v Rusku. Otec Ludwig Stadlbauer byl tělem i duší spojen s Leopoldsreutem, proto vesnici opustili s manželkou Theresou až v roce 1962, než byl jejich dům stržen. Půl roku po stěhování zemřel, její matka dva roky po něm…

"Ví, že je už poslední žijící Leopoldsreuťačkou. Po otázce na nejhezčí moment jejího života jí proběhl tvářemi jemný úsměv a řekla: ,Když jsme sbírali s taťkou brambory a já našla tu největší…´," končí PNP její profil.