Vstup je téměř všude zdarma. Projekt vysoutěžily světelnými obrazy kodaňské skupiny Ball & Brand a Tokyo Blue. (www.relight-regensburg.de) Na ilustračním snímku ze zdroje DK je práce For-ever and Ever v Neupfarrkirche od Ukrajinky Julie Šamšejevové.

Se 2,64 promile po dálnici s náklaďákem

Řidiči znepokojení nebezpečnou jízdou 43letého řidiče nákladního auta v noci na sobotu po Pyhrnské dálnici A9 ohlásili ve 00.40 hodiny způsob jeho jízdy policii a hlídka 43letého rumunského šoféra s návěsem zadržela na sjezdu z dálnice Klaus. Alkotest mu ukázal 2,64 promile. Byl mu na místě zadržen řidičák.

Nechá se plastinovat

Taky se nechá zvěčnit…Taky se nechá zvěčnit…Zdroj: DKMax Waldbauer (41) z Pasova se rozhodl dát své tělo po smrti vědě. Přijal přesná rozhodnutí, co se s jeho ostatky má stát. Nechá se plastinovat pro výstavu "Svět těl". "Když zemřela družka mého otce, šokovalo mne, jak pohřebníci chtějí ze smrti těžit," říká. "Pozůstalí si musejí najít drahou rakev, nechat tělo zpopelnit a do rakve koupit polštářek. To mi bylo odporné - po mé smrti žádný pohřeb nebude…"

Napadalo ho, že ostatní se budou moci z jeho těla po smrti učit, když ho dá k dispozici vědě. Přihlásil se k dárcovskému programu a chtěl tělo dát k dispozici patologům, aby se z něj mohli studenti učit, nebo pro výstavu Světa těl. Odtud mu brzy odpověděli. "Líbila se mi i profesionální procedura - rozhodnutí o darování těla člověk předá domácímu lékaři a dostane kartičku…"

Na otázku, zda za to dostane nějaké peníze, se směje a vrtí hlavou: finanční výhodu nedostane, ale v každém případě ušetří náklady na pohřeb. "A protože jsem vystoupil k církve, nemám ani v nejmenším problém s tím nebýt pohřben…"

Zvonkohra v Mnichově neladí...
Od sousedů: Český dělník si uhobloval dva prsty

Silvia Strangmüllerová z COFO Entertainment, která aktuální výstavu v Linci proponuje, říká, že Waldbauer není sám, kdo se z města nechá po smrti plastinovat. "Aktuálně je tu 21 000 dárců těla, kteří chtějí být po smrti dopraveni do Gubenu na polské hranici k plastinaci. Takto se rozhodla i 79letá Pasovanka," říká Strangmüllerová. Sama tento proces sledovala - celotělová plastinace vyžaduje až 1500 hodin práce…

"Jestli bude Max Waldbauer vidět na výstavě jako celek, nebo jen nějaký jeho orgán, na to nemá žádný vliv," píše DK. "Ujišťuje ale, že je mu to jedno. Je to jeho tělo a jeho rozhodnutí." Pro rodinu a jeho družku připravil video, které dostanou po jeho smrti a ve kterém se s nimi loučí a děkuje jim za společný život…“

Půl století řeznicí

Therese Zieglerová stojí už skoro padesát let za pultem řeznictví ve Schwandorfu. Na otázku proč, když může být už dlouho v důchodu, se podivuje - proč by prý neměla?! Prodávat ji baví…

Symbioza v řeznictví…Symbioza v řeznictví…Zdroj: DKJejí muž Karl zemřel v roce 1995, provoz převzal ze dne na den se samozřejmostí jejich 23letý syn Gerhard. Drží pevně spolu - on vyrábí salámy, ona prodává, píše DK.

Karl a Therese Zieglerovi založili toto řeznictví v roce 1958. Karl sám porážel, jak tehdy dělal každý řezník. Paní Therese vzpomíná, že tehdy bylo ve Schwandorfu 28 řeznictví, a bylo špatné, když jeden po druhém zavírali kvůli nedostatku mladých… Měli pět dětí, z nichž dva synové už zemřeli, a na všechny je hrdá - dva získali doktoráty, jeden z viologie, jeden z chemie, a dcera je daňovou poradkyní…

Dnes 52letý syn Gerhard se učil v rodinném provozu řezníkem, ale hned poté otec trval na tom, aby navštěvoval mistrovskou školu. Když ji dokončil, otec zemřel. "Dej na maminku pozor," řekl ještě juniorovi. "Byl jsem vhozen do studené vody, bez matky bych nemohl provoz vést dál, a to ani dnes," vzpomíná.

Železná plíce, ilustrační snímek.
Od sousedů: Sedmdesát let v železné plíci

"Mamince dělá práce za pultem - pořád denně do osmnácti hodin - dobře, udržuje ji fit a má díky ní uspořádaný život," je junior přesvědčen. A skoro 90letá to potvrzuje: "Samozřejmě je to často namáhavé, ale líbí se mi to. Možnost hovořit se zákazníky je například hezké…" Dokonce pro své hobby, zahradu, má ještě čas, i když už to nejde tak jako dřív. Ale pořád pěstuje zeleninu a sama zastane domácnost - vedle práce v obchodě. "Její pracovní smlouva poběží ještě patnáct let," říká a matka se směje. "Její devadesátiny rodina prožije v poklidu, nechce žádný rozruch," říká syn. "Každopádně bude ten den pracovat jako jindy. Snad jí prý synátor něco dobrého k tomu upeče - něco vepřového s knedlíkem se hodí vždycky," shodují se na tradici, končí DK.