Najít lék na AIDS nebo genetickou modifikací stvořit mouchu se čtyřmi křídly. To jsou cíle, které si kladou studenti českobudějovického gymnázia v Jírovcově ulici Lenka Čurnová a František Petrouš. Že na jejich splnění určitě mají, dokazuje fakt, že se dostali mezi pouhých šest lidí z České republiky, kteří se zúčastnili mezinárodní vědecké soutěže ve Švédsku. Petrouš byl navíc ve vítězném týmu.

V soutěži European Union Science Olympiad (EUSO) se utkávají mladí chemici, biologové a fyzici. Každou zemi mohou reprezentovat nejvýše dva tříčlenné týmy. Lenka Čurnová v soutěži uspěla už loni, proto byla nyní automaticky nominována podruhé, František Petrouš prošel výběrovým soustředěním.

Záleží i na štěstí

Ani jeden z nich se na soutěž nijak zvlášť nepřipravoval. „Důležité je mít trochu talent na přírodní vědy a někdy záleží i na štěstí. Soutěž je pro studenty do 17 let, takže se tu nevyžadují znalosti zase na tak vysoké úrovni a často rozhodnou maličkosti,“ komentuje Petrouš.

Ačkoli se soutěží v týmech, každý člen řeší primárně svůj úkol ze svého oboru. František Petrouš je odborníkem na chemii, intenzivně se jí věnuje zhruba rok. „Absolvoval jsem olympiády z více předmětů, ale pak jsem se dostal na čtrnáctidenní soustředění z chemie a tam jsem se pro to nadchnul,“ vzpomíná. Neznamená to však, že má doma malou laboratoř a míchá lektvary ve zkumavkách. Raději je chemikem teoretikem. „Zní to zvláštně, ale teorie mi připadá zábavnější. Když člověk něco dá do zkumavky a pak to nechá dvě hodiny stát na magnetické míchačce, tak to rychle přestane bavit. Já raději sedím a vymýšlím, co by šlo udělat, promýšlet například kroky syntézy může být velmi zajímavé,“ vysvětluje.

Naproti tomu Lenku Čurnovou lákala biologie odmalička. „Rodiče pracují v oboru, takže mě k tomu přivedli,“ říká.

Ve švédském Goteborgu, kde se konal osmý ročník soutěže EUSO, strávili týden. Dva dny byly vyhrazené pro samotné soutěžní úkoly. Ty byly inspirované hostitelskou zemí. První úkol spojovalo téma vody. Organizátoři jej uvedli tím, že mimozemšťané potřebují získat vodu a proto ji přiletěli zkoumat na naší planetu. Studenti pak měřili povrchové napětí, tvrdost či viskozitu vody. „Mě ani nepřipadalo těžké všechno to měření, ale spíš potom počítání příkladů. Ale hodně tu záleží i na štěstí a dalších okolnostech. Stačí trochu vrazit do stolu a celé se to zkazí,“ vypráví Čurnová.

V druhém úkolu, který inspirovaly detektivky švédského autora Stiega Larssona, si studenti zahráli na forenzní experty. Měli pouhé čtyři hodiny na to, aby odhalili vraha. Používali přitom velice moderní vědecké metody. „V biologické části jsme dostali vzorek pylu a museli zjistit, z jaké je rostliny. K tomu jsme měli údaje o tom, jaké rostliny se vyskytují v okolí podezřelých,“ popisuje Čurnová.

Chemik Petrouš zase počítal, kolik gramů jedu má zavražděný v krvi a v jakém nápoji ho tedy teoreticky mohl dostat. Neméně zajímavý úkol čekal i na fyziky. „Ten dostal ohřátý tuřín, zapíchnul do něj teploměr a zapisoval křivku chladnutí. Podle toho potom odhadoval dobu úmrtí.

Tým Františka Petrouše nakonec vraha neomylně určil, týmu jeho spolužačky se to bohužel v časovém limitu nepodařilo. Umístila se tak s kolegy v takzvaném stříbrném pásmu, to znamená zhruba na 15. místě.

Naproti tomu členové Petroušova týmu převzali putovní pohár a medaile pro absolutní vítěze. „Když někam jedu, tak samozřejmě chci vyhrát. Při vyhlašování jsem byl u každého místa rád, že to ještě nejsme my, ale vítězství jsem nečekal,“ vzpomíná Petrouš.

Oba jsou také rádi, že se mohli podívat právě do Švédska. „Hodně nás to potěšilo, protože příští rok to bude v Čechách a byla by opravdu škoda se nikam nepodívat,“ směje se Petrouš. Podle něj je Švédsko rozvinutá země, studenti se nesetkali s ničím rozestavěným, ani s rozkopanými cestami, vypadalo to, že tam zkrátka už mají všechno hotové. Petrouše také zaujalo, kolik lidí tam nasedá na jízdní kola. „Nikde nebyla jediná zácpa, jen spousta lidí na kole. Na náměstí jich pak vedle sebe bylo vyskládaných asi tisíc,“ říká.

Nejsme šprti

Čurnová i Petrouš se chtějí svým oborům věnovat i nadále. Oba je chtějí studovat na vysokých školách. František Petrouš však už nyní bojuje o účast na mezinárodní chemické olympiádě v Japonsku. „Ještě nevím výsledky, ale věřím, že se tam dostanu. Když se tomu člověk věnuje, tak to za to stojí a může se díky tomu podívat i na zajímavá místa,“ myslí si Petrouš. Jako velkou životní výzvu pak vnímá úkol najít lék na AIDS.

Oba se shodují na tom, že se vědě musí věnovat hlavně ve svém volném čase. S tím, co se dozví pouze ve škole, by nemohli na mezinárodní úrovni uspět. Myslí si však, že spolužáci je jako šprty neberou. „Člověk, který je chytrý a jezdí na soutěže, není podle mého názoru šprt. To je ten, kdo si před písemnkou propočítá sto příkladů a učí se to nazpaměť. Já se za šprta nepovažuji,“ uzavírá Petrouš.