Bomby padaly systémem „koberec“ od Hardtmuthky přes Okresní dům, justiční palác, divadlo, Lannovku k nádražnímu tělesu a současně přes Havlíčkovu kolonii do Pětidomí. Bombardovala (nesmyslně) 15. letecká armáda USAAF.

Okresní dům, dnes historická část krajského úřadu, shodou okolností bombardování ustál. Bomby padaly na dvůr a na zahrady uvnitř bloku. Jedna sice prolétla kopulí do velké zasedačky, ale nevybuchla. Tramvaj byla naštěstí prázdná, protože nálet byl avizován sirénami.

Byla to tramvaj číslo 8 (tedy ne linky č. 8, ale evidenčního čísla 8). Tramvaj byla vyrobena v továrně firmy Ringhoffer v Praze a dodána spolu s dalšími sedmi motorovými vozy do města v roce 1908. Tramvaje dostaly čísla 1 až 8.

Podnik Jihočeské elektrárny (JČE), který pouliční kolejovou dopravu provozoval, chtěl napřed poškozenou tramvaj dát do šrotu. Argumentoval tím, že tramvaje budou zrušeny, ale po stanovisku radnice, že se tramvaje v dohledné době rušit nebudou, souhlasil s návrhem technika Jaromíra Hamra opravit a přestavět poškozenou tramvaj č. 8 na montážní vůz. Motor tramvaje zůstal totiž nepoškozen.

Přestavba se však neuskutečnila. Kdy se zbytek tramvaje č. 8 dal do „šmelcu“, není zjištěno. Ostatní tramvaje č. 1 až 7 byly předány v roce 1950 do Mostu, kde jezdily asi do roku 1955.

Tramvaje nejezdily příliš rychle, ale měly přednost v jízdě. V zatáčkách se dalo vyskočit a naskočit. Josef Boháč pamatuje, že vyskakovali v zatáčce u hotelu Grand, když šli na fotbal na Dynamo, které mělo hřiště u plynárny.

Dopravní nehody automobilů s tramvají byly výjimečné. O jedné srážce a vzniklé neobvyklé škodě ve výši 60 korun informoval deník Republikán v roce 1932:

„Dne 16. srpna t. r. ve 12. 45 hod. jel šofér B. Doležal nákladním třítunovým autem zn. N-XXII-813 patřícím Josefu Růžičkovi, majiteli autodopravy, bytem v Praze, zdejší Děkanskou ulicí (pozn. dnes ulice U Malše). Když při vjezdu do Linecké silnice seznal podle zvonění, že se blíží současně vůz elektrické dráhy, hleděl zastaviti, což se mu podařilo, avšak těsně vedle kolejí elektrické dráhy. Řidič tramvaje Stanislav Staněk spatřiv auto u kolejí, počal ve vzdálenosti 13 m prudce brzditi, aby zastavil, čehož již nedocílil, a tak nastal náraz, kterým bylo nákladní auto poškozeno, že nebylo další jízdy způsobilé. Vůz elektrické dráhy byl poškozen pouze na nátěru. K zranění osob nedošlo, jedině ku škodě 60 Kč vylitím šesti obědů K. Matouškové, dělnici, bytem Lidická 72, a to následkem prudkého zabrzdění vozu, v němž seděla.“

Na snímku se skoro zničenou tramvají z roku 1945 je mezi budovou Okresního domu a budovou Stegmannů zahrada. V Okresním domě byl zřízen okresní národní výbor, který byl v roce 1949 vystřídán krajským národním výborem (KNV). Ke spojení budov došlo až za KNV v roce 1952. Zvenku byla fasáda novostavby přizpůsobena secesi původního Okresního domu z roku 1902. Také chodby uvnitř plynule navazovaly, takže nebylo patrné, že „mezistavba“ je o 50 let mladší.

Na snímku není přes tramvaj vidět v Okresním domě kožešnický obchod firmy Sylaba. Okresní úřad bral od firmy nájem. Vůbec tenkrát územní úřady hospodařily. Radnice například měla v přízemí obchod sportovními potřebami, informační a cestovní kancelář, později Čedok, prodej plynových kamen, prodej kamen na antracit a jeden čas i pohřební službu. V Novohradských horách pastevní hospodářství. Ještě krátce i KNV měl jako doplňkové hospodářství k závodní jídelně chov vepřů.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se projdeme Radniční ulicí.

Jan Schinko