V 19. a 20. století za c. k. měl dům dvě čísla popisná 69 a 70. Majitelé byli nejprve David a Karolina Sachsovi, potom Sachs Siegfried a Ema, polovina s podloubím patřila Hynkovi (Ignáci) Fantlovi. Za 1. republiky měl dům obchodník nezvyklého jména – Jenny Marody. Potom to byl Chourův dům, kde od roku 1937 bydleli Mynaříků a Anna Mynaříková zde měla až do 50. let 20. století květinářství.


Jenny Marody měl v domě obchod kožemi a obchod uhlím. Navazoval na živnosti Siegfrieda Sachse, obchod kožemi a Emy Sachsové, obchod uhlím. Současně v období 1. republiky byl zde zapsán Arthur Wachsmann, tovární sklad koží a obuvnických potřeb. Dnes by se řeklo „dům kůží“. Trochu do toho asi prášilo uhlí. Buď ho Jenny Marody skladoval vzadu ve dvoře, kde sídlila po roce 1990 agentura NEBE, nebo měl sklady u nádraží a v České 30 jen jednatelství. Telefon v domě měl v roce 1923 Richard Herrmann.

Z českobudějovických jmen a pojmů z této části města řada pro roce 1945 zanikla. V domě s podloubím vpravo č. 28 sídlila firma dlouhého názvu „Brüder Taussig, Bettfederngroshandlung“. Česky: bratři Taussigové Karel a Gustav, velkoobchod peřím. Po roce 1945 byla v domě firma Miklas – Reiner, surové kůže. Peří se zde zase objevilo za socialismu v podobě „Výkup kožek a peří, Sběrné suroviny, n. p., provozovna 611“. Krámek měl původní dřevěná zavírací křídla. Podle pamětníků tady králíky i stahovali a ještě dostal majitel králíka zaplaceno za kožku. Po roce 1990 byla sběrna přestěhována k firmě KARA na Pražské u jatek. Bratři Taussigové měli ještě dům na rohu České a Panské, kde měli zapsanou živnost – obchod zemskými plodinami.


V domě č. 30 po Mynaříků květinářství již žádný obchod nesídlil. Vzadu ve dvoře měly sklady postupně Jihočeské papírny a Technomat. Část domu bez podloubí má barokní atiku z roku 1768. Dům se štíhlým středním pilířem loubí je původně gotický. Léta vypadal slušně řečeno omšele. V roce 1984 vypracoval útvar Drupos studii na úpravu domu, ale po připomínkovém řízení k realizaci záměrů studie nedošlo.


Při archeologickém výzkumu na dvoře domu před jeho rekonstrukcí po roce 1990 bylo objeveno sklepení domu z doby založení města. Nalezla se část polozemnice zasahující pod stávající dům, keramické střepy (většinou dna nádob s hrnčířskými značkami) a také skleněný střep. Traduje se, že v České ulici, přesněji v její severní části, bydleli chudší měšťané a řemeslníci, kteří sem po založení královského města přišli z Čéčových Budivojovic, ale nálezy keramiky a skla ze 13. století naznačují spíše bohatého měšťana. Pravděpodobné je, že dům byl ve 13. století převážně dřevěný a unikátní gotické prvky pochází až z 15. století. Při rekonstrukci domu byla obnovena gotická okna v podloubí a dřevěný trámový strop. V domě dnes sídlí Café Columbia.
Krátce po roce 1990 (ještě před rekonstrukcí) se na zděném pilíři loubí objevila tabule s nápisem: Knihkupectví Naše vojsko nabízí velký výběr levných knih a map. Ale knihkupectví nebylo v tomto domě, nýbrž dále v podloubí.


V části domu bez podloubí bývala v 17. a 18. století hospoda. Prokazatelně v roce 1666 zdědil dům s várkou sládek Filip Wildinger po otci Jiřím. Sládkové s hospodou setrvávali v domě do roku 1718 nebo 1735. Potom hospoda zanikla. Po přestavbě této části domu v roce 1768 za Karla Schäfflera (zeť sládka) koupil dům Antonín Postl, mlynář z Vitorazi.

JAN SCHINKO