„Nejprve jsem z toho měl trošku strach, ale nakonec to bylo v pohodě, nic nepříjemného,“ krčí rameny Jirkův bratr Jan, který se nenechal dlouho přemlouvat a zákrok podstoupil ve stejný den. Bráchovi pak přitakával i během našeho rozhovoru.

Jak moc se na veřejnosti vědělo, že jste krátkozraký?
Moc lidí o tom asi nevědělo. Kdo by se svěřoval s tím, že nosí čočky. U filmu to ví ale hodně lidí. Tam se muselo například počítat s nákupem speciálního přípravku. Když jsem byl při natáčení unavený, oči mi vysychaly a nemohl jsem kvůli čočkám použít ten klasický.

Točil jste pokaždé s čočkami?
Na blízký záběr jsem si je musel snad třikrát vyndat, protože kamera to vidí. Bylo to ale jen na úplný detail, kdy mi je vidět přímo do očí. Jenže pak má člověk trošku jiný pohled a nebylo to vůbec jednoduché natočit. Tahle starost mi teď odpadne.

Musel jste se k operaci odhodlávat?
Už jsem o tom dlouho uvažoval. O klinice Lexum jsem i hodně slyšel, takže to nebylo těžké. Napadlo mě, jestli by nešel i brácha, Honza souhlasil a máme to společně za sebou. Je to dobrý, že to absolvujeme společně. Teď si spolu kapeme do očí

Jak reagovala na vaše rozhodnutí podstoupit operaci rodina?
Malý bráška Pavlík, když se dozvěděl, že jdeme na operaci očí, se tak bál, že nám před zákrokem každému na obě oči dával pusu, a když jsem pak po operaci šel večer spát, přišel mě pohladit a říkal: „Vočička moje šikovný.“ A třeba mamka byla v pohodě, podporovala to, věděla, že se nám uleví.

Jaké jste měl pocity před operací?
Mě hrozně bavila všechna ta vyšetření. To jsem skoro nechtěl odejít. Fakt zážitek.

To vypadá, že jste se bavil i při zákroku…
No i samotná operace je docela vtipná. Člověk se musí zbavit pocitu, že je to zásah do těla. A pak to byl fakt docela dobrej biják. Člověk se soustředí na červený světýlko, to mu pak nějak zmizí, zatmí se, pak se mu před očima různě prolínají světla, vážně to dělá zajímavé obrazce. Dokonce mi ten laser docela i voněl. Zkrátka zážitek, bavilo mě to. Byl jsem na různých operacích, ale tohle byla moje nejvtipnější.

I těch pár hodin po zákroku?
Normálně jsme odešli domů. Člověk je světloplachý, tak jsme si nasadili sluneční brýle a ještě nějaké papíry přes hlavu, aby se nám do očí nedostal prach. První čtyři hodiny byly trochu divné, připadal jsem si, jako bych měl písek v očích. No ale večer jsme se už dívali na televizi a ráno, když jsem se probudil, jsem už viděl úplně normálně.

Je to jiné než s čočkami?
Prý by se to mělo ještě dva dny lepšit, ale já už teď vidím rozhodně lépe než s čočkami. Všechno je úplně nádherně ostré, dokonce támhle na okně vidím šmouhy.

Budete se muset po zákroku šetřit?
Nesmíme chodit do zakouřeného prostředí, nějaký čas to nepůjde ani do bazénu nebo do mořské vody, zkrátka všude tam, kde by se mohla do očí dostat infekce. Ale je fáma, že se nesmí létat letadlem nebo že se člověk nesmí namáhat, sportovat. Dokonce už v sobotu jdu hrát florbal. Pro jistotu si vezmu ochranné brýle. První noc jsem v nich i spal, abych si třeba v polospánku nevědomky nepromnul oči.

Už víte, kdy dáte svým tak trochu novým očím pořádně zabrat před kamerou?
Teď mě čeká natáčení takového krátkého příběhu pro Českou televizi, pak dělám v létě velkou koprodukční pohádku a tam si myslím, že už se výhoda vyřešené vady zraku projeví. Natáčení, to je dlouhá doba v docela tvrdých podmínkách, točí se až dvacet hodin denně na place a ty oči s čočkami pak už mají dost, začnou vysychat, bolí mě hlava a prý je to z těch čoček, tak se těším, že to už snad bude bez komplikací.