Osli ztěžují chovateli úklid. Vysypávají kolečko

Brány zoologické zahrady Ohrada u Hluboké nad Vltavou se otevírají v půl deváté ráno. Areál ale ve skutečnosti ožívá mnohem dřív. Neplatí to jen pro zvířata, třeba pověstná ranní ptáčata, ale především pro desítku zaměstnanců. Ti totiž musí zvládnout většinu svých povinnosti předtím, než začnou mezi jednotlivými výběhy proudit návštěvníci.

Dubnové páteční ráno je 
u Munického rybníka ospalé. Je sedm hodin a drobně nepříjemně prší. Za služebním vchodem však již stojí dlouhá řada automobilů a chovatelé se shromažďují v malé místnosti prosycené vůní kávy. Hlavní zoolog Ivan Kubát pár minut nato zahájí poradu.

Na té může každý z ošetřovatelů upozornit na problémy, připomenout důležité věci nebo třeba požádat o pomoc. Dnes jsou témata jen dvě – přivolání veterináře kvůli nemocné maře a plánovanému přeočkování oslice a špatný stav některých výběhů. „Je potřeba podívat se, jestli nezatéká k damanům. Kdyžtak to tam necháme spravit," připomíná Ivan Kubát.

Každý má svůj rajon

Po poradě se zaměstnanci rozcházejí a každý míří do svého rajonu. Já doprovázím Martina Drhu, který se stará 
o kopytníky, tedy koně, daňky, osly, srny či ovečky. „Začal jsem pracovat už před poradou, protože tu mám čerstvé, včera narozené kůzlátko. Šel jsem hned zkontrolovat, jestli je v pořádku. Vypadá krásně," vysvětluje.

Přicházíme k oslům a poníkům. Martin Drha se se všemi zvířaty zdraví a vypouští je do většího venkovního výběhu. „Pracovat zrovna v tomhle rajonu je velice příjemné. Kopytníci jsou kontaktní, reagují na člověka, dá se s nimi víc komunikovat. Hlavně loni narozené oslí mládě je ohromný mazel, většinou se ode mě ani nehne," komentuje.

Jakmile zkontroluje všechny výběhy, je čas začít pracovat. Než se však Martin Drha vrátí ke kopytníkům, zastaví se ještě u jednoho zvířete, které dostal na starost – populární vydry. Zde je nutné hlavně vyleštit sklo. Expozice totiž patří mezi největší lákadla 
a hravé předvádějící se vydry svádí návštěvníky k tomu, aby se skla dotýkali.

Mezitím se další z ošetřovatelů Dalibor Krigar už činí u výběhu medvědů. Nejprve musí zvířata vyhnat z přístřešku do venkovní části 
a pečlivě je tam zavřít. „Za žádných okolností k medvědům nechodíme, to by nedopadlo dobře. Oni sice vypadají jako hloupí a neohrabaní tvorové, ale jsou poměrně rychlí a rozhodně nebezpeční," říká.

Pro medvědy mrkev

Z příbytku vzápětí vyveze plné kolečko odpadu. Jakmile má uklizeno, přinese medvědím bratrům krmení, aby je nalákal zpět a mohl pracovat 
v druhé části výběhu. Medvědi spořádají k snídani bednu mrkve, bednu jablek a pět bochníků chleba nebo deset kilo rýže. Jsou to všežravá zvířata, takže se podle Dalibora Krigara spokojí prakticky 
s čímkoli, nepohrdnou jogurtem, štrúdlem ani grilovaným kuřetem. Nejraději ale mají sladké. Občas proto jako mlsku od ošetřovatele dostávají piškoty, rozinky, jahody nebo borůvky.

Jídlo pro své svěřence si  zaměstnanci berou přímo 
z přípravny, která se skrývá 
v zázemí zoo. I tady se začíná pracovat hned po sedmé hodině ranní. „Připravuji potravu pro všechna zvířata. Máme tu v sešitě zapsané krmné dávky, podle kterých se řídím, a naplněné misky dávám do poliček, kde si je berou ošetřovatelé. Je to práce na celý den. Jako první dělám jídlo pro opičky, které ráno dostávají hlavně zeleninu," popisuje Kateřina Šmídmajerová.

V přípravně je nespočet nádobí a různě velkých misek. Některé pochutiny, které se na ně nakládají, vypadají lákavě, například melouny, mrkve nebo hroznové víno. Nechybí tu ale ani bedna plná červů, syrová kuřata nebo ryby. Ve vedlejší místnosti navíc čeká potrava v živé podobě. Jedná se především o morčata, na nichž si smlsnou dravci.

Kromě přípravny jídel má Kateřina Šmídmajerová na starost ještě veterinární ošetřovnu. Tam zrovna v pátek ráno přibyl nový obyvatel. „Městská policie přivezla gekona, kterého odchytli v paneláku. Někomu zřejmě utekl, tak budeme čekat, jestli se majitel nepřihlásí. Jinak máme na ošetřovně hlavně poraněná zvířata, například dravce, kteří se popálili o dráty elektrického napětí. Na jaře také hodně lidí nosí mláďata, která najdou. Sbírají je ale úplně zbytečně, nic jim není a matka by se k nim vrátila s potravou," doplňuje ošetřovatelka.

Martin Drha si posléze bere v přípravně misky s jídlem pro svá zvířata a vyráží krmit a kydat. Nejdřív míří k oslům, kteří k němu opět radostně běží. „Už mě dobře poznají 
a reagují na mě. Zároveň už znají ranní rituály a vědí, že brzy dostanou nažrat. Mají ale i jednu neřest – při úklidu mi neustále vysypávají kolečko," vypráví s úsměvem.

Po oslí rodince dostanou najíst i poníci. Ti si ráno pochutnají na sušených jablkách s mrkví. Následně je Martin Drha po jednom chytí do ohlávky a přiváže k ohradě. Přichází totiž čas čištění kopyt a hřebelcování srsti. To je nutné opakovat asi třikrát týdně. Poté chovatele čeká ještě kydání výběhu srn, ovcí, daňků i koz.

Pelikáni zmatkují

Spoustu práce má také Ondřej Srb, který ve vedlejším rajonu pečuje o vodní ptactvo. „Je to tu podobné jako u ostatních zvířat, splachuji nebo shrabuji výběhy a umývám přístřešky. Zároveň krmím," popisuje. Tyto povinnosti mu zaberou skoro celou pracovní dobu. Pouze odpoledne mu zbývá asi hodina na pozorování zvířat a další činnosti.

Ze svých svěřenců má Ondřej Srb nejraději kolpíky. Jsou totiž nejpoklidnější 
a ošetřovateli obvykle nijak nekomplikují práci. „Naproti tomu pelikáni jsou hrozní plašani. Stačí se na ně blbě podívat a hned zdrhají. Obecně ale ptáci samozřejmě nejsou moc kontaktní zvířata, spíš člověku způsobí modřiny, když už se jich snažíme nějak dotknout," připomíná.

Práce u vody je nepříjemná hlavně v zimě. Tehdy nosí Ondřej Srb gumovky s kožíškem a stejně musí spoléhat na vlastní otužilost. Občas se nevyhne ani namočení. Právě 
v pátek ráno mu kolegyně oznamuje, že někdo vyhodil do vody ve výběhu odpadky. „To se stává pravidelně, každou chvíli tam lovím flašky nebo sáčky od svačiny. Snažím se to udělat tak, abych sám nemusel do vody, ale minimálně jednou za týden se tomu stejně nevyhnu," dodává.

Po úklidu musí ještě přivézt několik balíků slámy k pelikánům, aby mohli stavět hnízda. Navíc je v zoologické zahradě i řada ptáků, které běžný návštěvník nevidí, a také o ty je samozřejmě nutné se postarat. „V zázemí máme zvířata, která tam ještě zůstala po zimování, mláďata oddělená od rodičů a nebo ta, která v naší zoo nezůstanou a budou se brzy stěhovat pryč," vysvětluje Ondřej Srb.

Krmí i odpoledne

Po poledni dokončí postupně všichni zaměstnanci svou pravidelnou každodenní práci. Odpoledne pak dodělávají, co je zrovna potřeba, ať už jde o pískování výběhů, zpevňování břehů u hnízdišť vodních ptáků či drobné opravy.

Během odpoledne musí také řadu zvířat znovu nakrmit a práce nekončí, ani když se zavřou dveře za posledním návštěvníkem. Několik ošetřovatelů večer ještě jednou vše zkontroluje, nakrmí sovy před setměním a teprve poté může zoologická zahrada klidně usnout. Druhý den ale celý kolotoč propuká nanovo.

Kdo žije v Ohradě
Zoo Ohrada u Hluboké nad Vltavou se poprvé otevřela 1. května 1939. Vznikla jako součást loveckého muzea v zámku Ohrada rozhodnutím majitele hlubockého panství Adolfa Schwarzenberga. Tehdejším vrchním lesním správcem 
a zakladatelem zoo byl František Janovský, od jehož narození 25.dubna uplyne 120 let. Původně mohli návštěvníci v zahradě vidět naše tradiční druhy lovné zvěře, doplněné několika exempláři papoušků, lamy a kočkodana husarského.
V současné době žije v zoo okolo 300 druhů zvířat ve více než 2000 exemplářích. Kromě zvířat Evropy a mírného pásu Asie tu mají domov 
i zvířata z Austrálie, Ameriky a Afriky. Návštěvníci mohou v Ohradě obdivovat téměř 150 ptačích druhů, mezi nimi například plameňáky, pelikány, papoušky, sovy, volavky nebo čápy. Dále jsou k vidění medvědi, lemuři, klokani, vlci, rysové, daňci, želvy i losi.