Už po šesté se v Českých Budějovicích koná poslední den v roce Silvestrovský Lannův ponor.

Zúčastnit se ho přišly i Lucie Bicková a Katka Kliková. Zatímco Katka patří k otužilcům už tři roky, její kamarádka se aktivitě věnuje čtyři měsíce. „Začala jsem studenou sprchou, pak plavání ve vodě,“ říká s tím, že vydrží dvě minuty. „Nechci to na začátku přepálit,“ dodává. Po vynoření musí ihned sundat námořnické plavky a obléct se do suchého. K vybavení otužilců patří i pokrývka hlavy, rukavice či boty. „Mám i neoprenové ponožky,“ doplňuje Lucie Bicková. Do takhle ledové vody se ponoří poprvé. „Bála jsem se začít sama, a tak jsem si našla skupinu,“ vzpomíná, jak se ke koníčku dostala. Strach z ledové vody prý nemá. „Bude to určitě zážitek,“ myslí si.

Protější břeh u Biskupského gymnázia se plní přihlížejícími, otužilci se registrují. Moderátor zatím ohlašuje, že voda má teplotu nula stupňů, vzduchu dva stupně. „Pocitová je mnohem nižší. To ale nikoho z nás určitě neodrazuje,“ hlásí do mikrofonu.

Do plavek půjde i pořadatel akce Jiří Borovka, který trénuje čtyřikrát týdně na Malém jezu. Čtyřicet minut před začátkem bylo zaregistrovaných 50 aktérů. „Loni jich nakonec přišlo přes sto, ale nám jde o to si to hlavně užít a také o propagaci řeky,“ vysvětluje. „Řeka není jen pro rybolov nebo pro lodě, dá se využít i v zimě,“ říká. Kromě zkušených otužilců jako on čeká i nováčky. Co proti zimě? „U vstupu jsou zdarma teplé nápoje, v kavárně kamínka,“ ukazuje k hausbótu Vlnna, odkud ponor začíná.

„Převléci se můžete támhle v autobusu,“ radí uvaděčka Zdeňkovi Oubrechtovi a dává mu červený ručník. Každý účastník totiž dostal červený, modrý nebo bílý. „Máme třicet let svobody, a tak z ručníků na začátku vytvoříme trikoloru,“ vysvětluje Jiří Borovka. Zdeněk Oubrecht není pravidelným otužilcem. „Jen když mám chuť a čas,“ usmívá se. Fyzicky se prý nijak nepřipravuje. „Je to jen o psychice,“ myslí si. Studená voda podle něj kouše jako piraně. „Klíčové je se nezastavovat a plavat dál,“ radí. Nejdéle vydržel 20 minut, tentokrát to vidí tak na pět. Podpořit ho přišla manželka Jitka se psem. Před začátkem si dají svařák. „Pro lepší náladu,“ směje se a jde se převléct. Bude mít jen plavky, ani čepici si nenechá.

To několik otužilců přišlo v parukách, humorných čepicích či v kloboucích, v nichž půjdou i do vody. Mezi nimi i zkušená Libuše Švrčková, která si na klobouk připíná odznaky otužileckých akcí, kterých se zúčastnila. Chlad jí nic nedělá. Pravidelně čtyři roky se otužuje, každý den se sprchuje studenou vodou, věnuje se zimnímu plavání, občas chodí bosa na Kleť. „Byli jsme i dnes,“ vypráví 65 letá žena, která na vrchol vyšla bez bundy v tričku. „Nikdy nemarodím,“ poukazuje na svůj životní styl. Co bude dělat ve vodě? „Plavat k protějšímu břehu pozdravit vnučku. A dál od ker,“ odpovídá.

V řece totiž plave rozbitý led, před kterým varuje i moderátor. Účastníkům hrozní pořezání. Podle Čestmíra Nováka z dobrovolnického Vodního záchranářského sboru i oděrky či dokonce infarkt. S sebou mají záchranáři i defibrilátor.

Tentokrát se přihlásilo 93 lidí. „Jdeme na to,“ volá moderátor, zatímco ostatní odhazují župany, roztahují ručníky a chystají se na ponor. Zdeněk Oubrecht ve vodě vydržel 9 minut jako jeden z posledních. „Byla to nádhera,“ hodnotí Zdeněk Oubrecht a vypráví: „I když začátek byl krutej, pak se to zlepšilo. Tělo se přizpůsobí.“

Záchranáři ošetřili jedno poranění ruky o led. Všichni ostatní vylézají na břeh spokojeni s dobrým pocitem. „Přijdu zase příště,“ plánuje už Zdeněk Oubrecht.