K obvyklému bečení se přidává vytrvalý zvuk strojku, chovatelé odchytávají zvířata. Nečekané zpestření čekalo na návštěvníky Zoo Ohrada 
u Hluboké nad Vltavou ve výběhu ovcí ouessantských. Stádo tu přišlo o svou rok pěstovanou srst.  Úkolu se zhostil Antonín Vejčík, asistent na Zemědělské fakultě, který ve volném čase rád pomáhá chovatelům se stříháním ovcí.

Druh chovaný v jihočeské zoologické zahradě je malý, takže práce netrvala dlouho. „Jednu ovci zvládnu i za tři minuty. Vždy ale záleží na kvalitě vlny. Pokud stříhám hodně špatnou srst, může to zabrat až dvacet minut," vysvětlil Antonín Vejčík.

Než se ke zvířeti přiblíží se strojkem, musí ho nohama zafixovat na zemi a celou dobu jej ještě přidržuje levou rukou. Hlubocké stádo bylo podle něj vcelku klidné, a tak se vše obešlo bez problémů. Během dlouholeté praxe se však Antonín Vejčík samozřejmě setkal 
i s poněkud divočejšími ovcemi. „Občas se nějaká v polovině stříhání vysmekne a uteče. Stalo se mi také to, že se o mě ovce zachytila tak šikovně, že mi roztrhala montérky a já se musel jít převléct," vyprávěl.

Díky mnoha zkušenostem je pro něj ale stříhání spíše rutinou. Za hodinu práce obvykle  zvládne jedenáct až dvanáct ovcí. Během celého roku  pak zbaví srsti zhruba 2500 zvířat, nejčastěji u drobných chovatelů. „Já mám stříhání jako koníček ve volném čase, takže jezdím tam, kde se to nevyplatí profesionálním střihačům. Někde jsou třeba jen dvě ovce, naopak největší stádo, o které se starám, má 200 zvířat. To je pak práce na dva dny. Zároveň je to fyzicky náročné, zapotím se," doplnil.

Antonín Vejčík používá takzvaný australský styl stříhání. Znamená to, že si ovci položí přímo na zem. „Je to nejrychlejší způsob. Vymysleli ho střihači v Austrálii, protože tam musí zvládnout 400 ovcí za den, aby si vydělali. Já jsem se ho naučil sám, odkoukal jsem to od nich," vysvětlil. Své žáky ve škole učí kromě toho ještě německý způsob, při kterém si střihači položí ovci na lavici.

Z každého zvířete získá Antonín Vejčík několik kilogramů srsti. Tmavá vlna z hlubockých ovcí ouessantských ale nebude mít žádné další využití. Je totiž v Česku neprodejná a podle legislativy se považuje za živočišný odpad nebezpečnosti dvě, takže musí putovat do kafilerky.

V průmyslu se zpracovává pouze vlna světlá, a to nejčastěji na deky. V zahraničí z ní ale podle Antonína Vejčíka dělají už i izolace do domů.

Většina ovcí se stříhá pouze jednou do roka. Nejideálnějším ročním obdobím je podzim. „Zvířatům pak naroste kvalitnější vlna, která je přes zimu chrání, a mláďata v ní také na jaře snáze najdou struky. Protože je ale střihačů málo, nestihneme se postarat 
o všechna stáda během podzimu a musíme střihat i na jaře," dodal Antonín Vejčík.