Oživit mumii zalitou v betonu neumíme

Lékaři, kteří odejdou z nemocnic, budou chybět i v sanitkách, což vážně ohrozí životy pacientů. Na kritickou situaci dlouhodobě ukazuje táborský lékař Marek Slabý, ředitel Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihočeského kraje a předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR.

Jak vnímáte jednání kolegů, kteří kvůli platům odcházejí z českého zdravotnictví a chtějí do ciziny?

Odchod do zahraničí není letošní novinkou, zejména v krajích sousedících s Rakouskem a Německem. Za poslední tři roky tam odešlo i několik mých přátel. Musím říct, že jsou od té doby mnohem spokojenější, většina z nich z důvodů profesních. Když s nimi řeším, jaké to je být v cizí zemi, nejdříve nadšeně líčí svůj profesní růst a možnosti, poté další aspekty života. Až na závěr svoji spokojenost ve smyslu dostatečného finančního ohodnocení, které je násobkem českého.

Poděkoval byste a odešel i vy?

Sám jsem již spíše v kategorii pro odchod neperspektivní. Jsem pevně zakořeněn v rodině s dospívajícími dětmi, investoval jsem do bydlení. Jsem atestován v několika oborech, mám práci, která mě uspokojuje fyzicky, duševně i společensky a řadu aktivit svázaných s bytím v Táboře a jižních Čechách.

Pokud bych však byl mladý, zdravý, bez závazků, byl dostatečně jazykově vybaven a měl vizi dalšího růstu při solidním výdělku, pravděpodobně bych při znalosti stávajícího systému vzdělávání přemýšlel velmi podobně jako nynější mladí lékaři.

Co hrozí záchrankám kvůli odchodu tří tisíc lékařů z nemocnic?

Pokud tito lékaři přestanou jako externí pracovníci sloužit na záchranné službě, bude to znamenat pro řadu krajů kolaps lékařské přednemocniční péče. Tihle externí lékaři totiž zajišťují minimálně polovinu služeb v mimopracovní době.

Pokud by se k exodu nemocničních lékařů přidali ještě lékaři ZZS, kteří jsou honorováni stejně mizerně, bude to znamenat náhlý přechod záchranných služeb na systém, na který není připraven ani zdravotnický systém, systém zdravotního pojištění, ani veřejnost nebo politici.

Jaká je situace v jižních Čechách?

Situace je pochopitelně složitá jako všude jinde. Probíhá řada jednání mezi krajskou samosprávou, řediteli nemocnic, lékaři…

Zatím se zdá, že jižní Čechy by nemusely být postiženy tak strašně, jako třeba Vysočina nebo jiné kraje. Výsledek a následky se v této chvíli neodvažuji žádným způsobem předvídat. Mohu jen doufat, že dojde k nějakému kompromisnímu řešení na vyšší úrovni, neboť jakékoli ohrožení ZZS je pro mě nepřijatelné. Obávám se, že sebelepší příprava nemůže veškeré dopady odchodu lékařů postihnout nebo vyřešit bez bolestivých ztrát nebo komplikací.

Zatím se lékaři s politiky přetahují a padají silná slova. A co bude, až skutečně odejdou?

Pokud by se stav měl stát dlouhodobým nebo trvalým, bude nutné trvale posílit počty posádek ZZS, které bude třeba proškolit. Bude i třeba doplnit vozový park a vybavit přístrojovou technikou.

Důsledkem je samozřejmě skokový nárůst nákladů v řádech milionů. Ten však nemůže být kompenzován pouze finančními prostředky krajů, jejichž rozpočty jsou napjaté. V krajích dochází v důsledku rozpočtových škrtů letos k redukci příspěvku na ZZS. Musí dojít k významnému nárůstu úhrad od zdravotních pojišťoven. Případně by v rámci připravovaného Plánu plošného pokrytí musel vstoupit jako třetí subjekt do financování ZZS stát.

I kdyby se našly finanční prostředky, nebyla by situace jednoduchá, neboť např. dodávka nového sanitního vozid〜la trvá minimálně čtyři až pět měsíců a posádka RZP nemůže být vytvořena z nově přijatého personálu.

Co si myslíte, že situaci uklidní?

Na toto téma už padlo mnoho moudrých i nemoudrých rad, názorů, soudů a odsudků od všech zúčastněných stran. Domnívám se však, že ministerstvo zdravotnictví by mělo být schopno garantovat řadu kroků ke splnění požadavků lékařů, jak profesních, tak finančních, a přistoupit na kompromis přijatelný pro obě strany.

Obě strany by si mohly při troše dobré vůle uvolnit alespoň nějaký vyjednávací prostor, neboť zákopová válka neumožňuje zpravidla posun žádným směrem.

Záchranka se dlouhodobě potýká s nedostatkem lékařů. Jak do ní přilákat víc nových a mladých lékařů?

Domnívám se, že poměrně snadno. Je potřeba zásadně a pokud možno rychle změnit systém vzdělávání lékařů, umožnit jim v dohledné době od ukončení fakulty samostatnou práci v ZZS. Samozřejmě po absolvování definovaného objemu vzdělání. Je třeba jim umožnit další vzdělávání a profesní růst a pochopitelně je přiměřeně k jejich práci odměňovat.

Vy byste práci u záchranky asi neměnil. Co vás na téhle náročné službě baví?

Je to úžasná práce! Skutečně ji považuji za profesně nesmírně zajímavou, neboť spektrum pacientů, diagnóz a situací, se kterými se lékař setká v rámci přednemocniční neodkladné péče, je pravděpodobně nevyčerpatelné.

Výsledky zvoleného postupu jsou patrny v relativně krátkém časovém úseku a medicína je praktikována od resuscitační a intenzivní péče až po držení za ruku, pohlazení po vlasech a vlídné slovo ve všech věkových kategoriích. Na rozdíl od dalších oborů musí být záchranáři vzděláni i v řadě technických dovedností, radiokomunikaci, IT, autoprovozu…

Svoji potřebu organizovat, vymýšlet a budovat, realizuji na plný úvazek jako ředitel, takže bych asi neměl být nespokojen. Samozřejmě, že svět není ideální. Ne každého pacienta jsme schopni zachránit, ne každý, kdo nás volá, záchranku potřebuje. Sprostých nadávek od opilců si každý záchranář vyslechl už kvanta. Někdy místo, kam máme jet, hledáme, ne vždycky jsme schopni či ochotni uspokojit veškeré požadavky na nás kladené.

Ne vždycky technika funguje, jak by měla, ne vždycky dobrý organizační záměr vyhovuje všem. Peníze nikdy nejsou na všechno, co bychom chtěli a potřebovali. Ne vždy přesvědčíme zřizovatele o své pravdě, řada zaměstnanců by zase věděla o lepším řediteli…

Ale stejně nakonec musím přiznat, že kromě toho, že mě práce na záchrance živí, tak mě i těší.

Za naléhavými pacienty létáte i vrtulníkem. Je tahle služba odlišná? Umožňuje brát službu záchranáře i její problémy s nadhledem?

Když létat je tak krásné…! Ale zpět na zem - práce na letecké záchranné službě se v reálném životě až tak neliší od práce v jakémkoli jiném typu posádky záchranné služby a přináší s sebou úspěchy i tragédie.

Seriály podobného typu jako Medicopter z ní udělaly jeden velký adrenalinový mejdan plný zázračných záchranářů, kteří vyléčí a oživí i mumii zalitou dvě stovky let v betonu za palby z pistolí a při letu mezi horskými velikány, z nichž šlehají plameny, ale tak úžasní skutečně nejsme. Kdybychom dělali to, co hrdinové tohoto a různých amerických seriálů z prostředí záchranek, už bychom byli všichni ve vězení nebo na hřbitově.

Nicméně o službě na vrtulníku asi platí vše, co jsem se pokusil vyjádřit již dřív. A když je hezky a neletíme zrovna k nějaké hrůze nebo se vracíme z úspěšného zásahu, tak jsme snad i toho nadhledu schopni.