Lékaři z houkajících sanitek, kteří přijíždějí ke zraněným a nemocným lidem jako první a svou dovedností zachraňují životy a zdraví, patří mezi opomíjené hrdiny všedních dnů. Historií andělů v pláštích se zabýval lékař Marek Slabý (1965), který je od roku 2005 ředitelem Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje.

„Záchranná služba vznikla již před rokem 1918, kdy město mělo několik svých lékařů, kteří se činnosti věnovali," říká Marek Slabý.

Dobrovolný zdravotní sbor vznikl v roce 1923 a nemocné tehdy tahal koňský potah, který se ohlašoval hlasitým troubením.

Pomáhali i hasiči

„Sbor založil Václav Bitzan 
a o rok později byl zakoupen první sanitní automobil značky Laurin a Klement. Záchranná stanice města České Budějovice byla vázána na místní hasičský sbor, který jí dodával technické vybavení, personál byl zdravotnický. Původní sídlo bylo v zadním traktu radnice s výjezdem do České ulice, v bývalé stanici koněspřežky."

Zaměstnanci tehdejší Záchranné stanice městské nosili na levých rukávech pásky s písmeny ZMS. Mužů bylo celkem osm a měli dvě vozidla. Lékař nebyl stálým členem, ale byl k zásahům poskytován, a tento model fungoval až do II. světové války.

Za války byl zřízen ve městě lazaret a záchranná stanice se podílela na likvidaci zdravotních problémů. Po válce byl majetek, zejména obvazový, tohoto německého lazaretu zkonfiskován a sloužil pak záchrance ještě další roky.
„V roce 1948 přebral dopravu raněných a pacientů Československý Červený kříž (ČČK)," pokračuje Marek Slabý s tím, že název byl Zdravotnická dopravní služba.

„Postupně se z řidičů stali dobrovolní zdravotníci s výcvikem. K léčení nedocházelo hned na místě jako teď, ale pracovalo se systémem Nalož a co nejrychleji jeď."

V roce 1952 dochází k zániku stanic ČČK, který tak přišel o svá vozidla a služba zanikla. Vznikem krajských a okresních ústavů národního zdraví (KÚNZ, OÚNZ) vzniká nová dopravní služba, která úkoly záchranky převzala.

Do lítačky jen muži

„Nemocnice měla vyčleněné řidiče a sanitní vozidla, a když byl ohlášen výjezd, dojeli např. na chirurgickou či interní ambulanci nebo na traumatologii, kde si vyzvedli lékaře a později i sestru," vysvětluje Marek Slabý.

V roce 1957 už byli všichni lékaři muži ze všech oddělení KÚNZ vyčleňováni do služeb na tzv. lítačku, kdy drželi celý den a noc pohotovost k výjezdu. Okruh těchto lékařů se zmenšoval a první, kdo byl vedoucím lékařem záchranné služby, byl primář Bárta 
z anesteziologicko – resuscitačního oddělení, pak přišel doktor Jan Tuček z chirurgie a doktor Gruber z traumatologie.

Po roce 1978 začali jezdit se záchranou službou přes den anesteziologové a v noci různí lékaři, kteří měli v nemocnici službu. Záchranka měla 
v Českých Budějovicích dvě výjezdové skupiny, dva sanitní vozy s lékovým kufrem a 
v prvopočátku byly bez sestry.

V roce 1983 byl vyčleněn pro záchrannou službu speciální lékař, kterým se stal Jan Tuček a který byl pověřen jejím vedením. O dva roky později se stává ze záchranné služby samostatné oddělení nemocnice, které vede pan doktor Tuček, dalšími lékaři byli doktoři Mraček a Zoubek. Řidiči sanitek náleželi pod dopravní služby KÚNZ, ale byli zaměřeni na záchrannou službu, sestry patřily na chirurgickou ambulanci.

Bylo vybudováno oddělení Rychlé zdravotnické pomoci, které mělo dvě vozidla a také speciální vůz pro převoz nedonošenců.

V roce 1993 byla zřízena Stanice záchranné služby KÚNZ – nemocnice s poliklinikou a stanoviště Letecké záchranné služby na Hosíně.

V roce 2003 má budějovické územní středisko záchranné služby pět výjezdních stanovišť – dvě v Českých Budějovicích (ulice B. Němcové 
a sídliště Vltava), Týně nad Vltavou, Trhových Svinech 
a na Temelíně. Provozuje lékařskou službu první pomoci a také záchytnou stanici.

V roce 2003 přechází územní středisko s okresními středisky pod zřizovatelskou pravomoc Jihočeského kraje.

Padesátka posádek

„V roce 2005 dochází ke sjednocení záchranných služeb do jedné Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje," vysvětluje Marek Slabý, který se stal ten rok i ředitelem. Pět let předtím vedl záchrannou službu v Táboře.

V Českých Budějovicích vzniká ředitelství s veškerým technickým a administrativním zázemím, je největším územním střediskem s největším počtem zaměstnanců.

„Po roce 2006 dochází k dalšímu rozvoji, k budování nových výjezdových základen 
a nabírání zaměstnanců," pokračuje Marek Slabý.

„V krajském i okresních městech se přidávají nové posádky, protože počet výjezdů každým rokem stoupá. V roce 1990 na celý kraj bylo osm výjezdových základen záchranné služby a loni už 28. V roce 1990 jsme měli 13 posádek a loni už 50. V roce 2005 jsme měli 350 zaměstnanců a nyní je ve výkonu služby 500 lékařů i nelékařských pracovníků," dodává lékař Marek Slabý s tím, že záchranná služba v současnosti disponuje sedmi desítkami vozidel.

Rozhovor s ředitelem jihočeské záchranky Markem Slabým o současné situaci si přečtete v tištěném vydání Českobudějovického deníku v příštích dnech.