V poněšickém statku hučí mašina, která nenasytně polyká proud švestek, z ovoce odděluje pecky a mohutný šnek jako ve mlýnku na maso pak ovoce drtí na budoucí kvas pro pálenku.

„Za čtyřicet minut jsme to dodělali,“ říká na adresu dvou tun švestek Jaroslav Ledajaks, majitel malého lihovaru. Ve velkých barelech bude ovoce kvasit, a až přijde správný čas, skončí surovina v kotli. A břečkovitá hmota se spíše originální než příjemnou vůní se promění na oblíbený průsvitný produkt, přinášející vedle alkoholového aroma i jasné poselství vůně ovoce, z něhož se zrodil.

V jihočeských pálenicích už totiž začala hlavní sezona. Pracuje se nejen v Poněšicích. V Rudolfově, ve zpracovně ovoce, která patří zahrádkářům, bude zároveň dobíhat i moštování. „Zatím lidé chodí, úroda je lepší než vloni,“ říká předseda zahrádkářů Jiří Merle a dodává, že od konce září zatím nárazově pálili alkohol z měkkého ovoce, třešní či višní.

Ovocnářská unie sice kvůli jarním mrazům čeká celkově průměrnou až mírně podprůměrnou úrodu. Ale podle Jiřího Merleho by se neměl opakovat loňský rok, kdy v Rudolfově napočetli jen přes 250 zákazníků. Obvykle je to dvojnásobek a v některých letech bývá také 800 až 900 zájemců o pálení.

Do Rudolfova míří pěstitelé z různých koutů regionu. Nejen z Českobudějovicka, ale i z Frymburku, Jindřichohradecka nebo chalupáři z různých koutů jižních Čech. „Máme kotel na dvě stě litrů. I ten, kdo má jen sto litrů kvasu, jde na pálení sám,“ zmiňuje hlavní přednost destilace v Rudolfově Jiří Merle. Dodává však s úsměvem, že se najdou i tací, kteří přivezou na přeměnu až 500 litrů kvasu. Za litr pálenky se platí podle procent alkoholu. Většinou 130 až 140 korun. „Někdo chce čtyřicítku, někdo padesátku. Někdo to má na šedesát a nechce to ředit,“ naznačuje Jiří Merle, jaký je vkus zákazníků. Od středy 14. října 2020 se najede na pravidelný režim pálemí středa až sobota. Přihlášky se berou v pondělí odpoledne při moštování. 

V Lihovaru Poněšice, kde pálí ve vlastní režii i pro zájemce z řad pěstitelů, už jsou také v plné práci. „Vloni byla úroda úplně mizivá. Letos už se zájemci hlásí. Vypadá to, že sezona nebude tak špatná,“ říká za lihovar dcera majitele Kateřina Ledajaksová. Doplňuje, že letos to navíc vypadá na výjimečný rok s hruškami. „Lidé je pořád vozí,“ konstatovala k probíhající sklizni Kateřina Ledajaksová.

Připomněla ale, že v posledních letech roste význam jablek. Ta zachraňují sezonu, i když se celkově neurodí nebo je třeba špatný rok na švestky. Švestky jsou ovšem stálicí, která je pro mnohé zahrádkáře i konzumenty v oboru pálenek nepřekonatelným favoritem. Pokud se urodí…

Novinky se netýkají jen zpracovávaného ovoce. Kateřinu Ledajaksovou velmi těší, že se zájemci o pálení i doplňují o nováčky. „Jezdí k nám i věkově mladší kategorie zákazníků, kteří si nechají pálit kvas. V roce 2018 bylo hodně ovoce, to je tak nastartovalo, že se hlásí i letos,“ říká lihovarnice.

V Poněšicích ovšem pracují i ve velkém. Vyrábějí ve vlastní režii řadu pálenek, pro něž vykupují ovoce od pěstitelů.
Například Pavel Holub z Krtel je stálým dodavatelem. Do Poněšic začal ovoce dodávat před skoro dvaceti lety. „Poprvé jsem vezl višně,“ vzpomíná i dnes a oceňuje, že v palírně si může dohodnout i méně obvyklý čas. „V sobotu natřesu ovoce a večer ho vezu. V palírně jsme za hodinu hotovi a v deset jsem doma,“ popisuje s úsměvem obvyklý průběh akce Pavel Holub. Letos už přivezl dvě várky švestek po dvou tunách.

A co pecky? Ještě poslouží, jako topení do kamen. „Je to jako brikety,“ směje se Pavel Holub.

Sezona pálení skončí příští rok na jaře nebo na prahu léta, až nezbude žádný letošní kvas.