Václav Chmelík je primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice a také spoluautor nemocničních pandemických plánů. „ Jsme pořád na začátku složitého příběhu zvaného pandemie. V tom, jak dopadne, hraje roli nejen, jaký je virus, ale i jací jsou lidé, jak funguje společnost a zdravotnictví,“ říká.

Co to je pandemická chřipka, jaký virus ji způsobuje?
Chřipkové viry se vyskytují v přírodě především u ptáků a od nich se potom dostávají na ostatní živočišné druhy. Tyto viry jsou velmi měnlivé a rok od roku se nám trochu pozmění před očima. Unikají tak naší obranyschopnosti a mohou nám znovu a znovu ubližovat. Virus má na sobě dva důležité povrchové antigeny- bílkoviny, které nacházejí správné místo na povrchu buňky hostitele a otevírají si je jako si správný klíč otevře svůj zámek. Hemaglutininem, označovaným písmenem H, si virus odemyká dvířka do buňky, neuraminidázou označovanou N, si zase otevírá namnožený virus cestu ven z buňky, aby mohl infikovat další. Dědičná informace chřipkového viru, tedy ribonukleová kyselina, je v osmi zlomcích. Náhodně může dojít k infekci jedné buňky hned dvěma různými viry najednou, třeba ptačím a lidským kmenem. Dědičná informace obou virů se množí současně a na závěr se kolem nukleové kyseliny sestaví celý nový virus.

Nový virus může tedy vzniknout ze dvou známých?
Když se ty zlomky ze dvou známých virů pomíchají, vznikne najednou úplně něco jiného, nového. Dá se to připodobnit k tomu, že polovinu své dědičné informace dostanete od matky a polovinu od otce. S oběma máte sice něco společného, ale sami jste zcela jedinečnou neopakovatelnou bytostí. Tak nějak to vypadá i s virem pandemické chřipky. Má v sobě něco z toho prasečího viru, něco z lidského a něco z ptačího. Všechno dohromady je úplně nový genetický guláš, se kterým jsme se ještě nesetkali, neznáme ho, neumíme se bránit, jsme k této infekci všeobecně vnímaví.

Jak náš organismus na virus reaguje?
Naše schopnost ubránit se infekci je daná tím, že máme velmi složitý a mocný systém odolnosti neboli imunity. Tento systém má určitou paměť. Když jsme se už jednou poprali s nějakým původcem nemoci, při příštím setkání už nemá šanci nám tolik ublížit. Když většina z nás prodělala zarděnky, nemůže u nás vzniknout velká epidemie, protože šíření viru z jedince na jedince nepoběží rychle. Onemocní jen ti jednotlivci, kteří jsou vnímaví, jen ty děti, které nemají protilátky. Onemocní jen jednotlivci, nikoli celý národ. To platí i u chřipky.

Nyní tu ale máme virus nový.
Ano, jsme na něj jako populace vnímaví, protože je to pro nás neznámý virus. Proto se může rychle šířit. Nemoc, kterou způsobuje, je ale podobná sezonní chřipce. Kdybychom tady měli velké množství nevnímavých, odolných jedinců, kdyby byli dokonce v převaze, nešířil by se jako lesní požár, byly by jen jednotlivé případy.

Jaký je v tom rozdíl?
Veliký, když velká část populace v jednu chvíli ulehne do postele třeba i s lehkým stonáním, naruší to fungování společnosti.

Jak pandemická chřipka probíhá?
Když se normálně živený zdatný jedinec setká s touto infekcí, má vysokou pravděpodobnost , že nemoc zvládne za 14 dnů. Chřipka začíná zcela náhle horečkou, bolestí svalů, kloubů a hlavy, člověk je celý rozlámaný, pak začne pokašlávat, může mít i zažívací obtíže. Teplota trvá 3-4 dny, pak klesne a dále potrvá kašel. Takové nepříliš závažné onemocnění bude prodělávat většina lidí.

U které skupiny lidí může být pandemická chřipka závažnější?
Riziko závažnější nemoci mají oslabení lidé. Do rizikových skupin patří lidé s těžkými nemocemi srdce nebo průdušek a plic. V ohrožení jsou i pacienti, kteří dostávají léky snižující jejich odolnost, například pacienti se zhoubným nádorem nebo po transplantaci. Větší riziko těžké nemoci mají i těhotné ženy a děti mladší než dva roky. Tito lidé si při prvních příznacích chřipky zaslouží naši zvláštní pozornost a větší léčebná opatření.

Setkali jste se na oddělení již s těžšími případy?
Ano, na našem oddělení leželo už několik lidí, kteří měli komplikace chřipky, hlavně záněty plic. Zatím šlo o nemoci spíš střední závažnosti, všichni přežili a po léčbě se vrátili domů. Velmi důležité pro každého nemocného je přijít včas k lékaři s komplikací chřipky.

Jak pozná nemocný komplikaci?
Příznaky komplikace jsou například dušnost, tedy pocit nedostatku vzduchu, a prudké bušení srdce. To svědčí o postižení plic a srdce. Na závažnost stavu upozorňuje i porucha vědomí, zmatenost, křeče. Když do plic poškozených virem vstoupí bakteriální komplikace, pak po počáteční úlevě znovu vystoupí horečka a zhorší se kašel. Takový člověk by měl rychle znovu navštívit lékaře. Má totiž pravděpodobně komplikaci nemoci a zaslouží si jinou léčbu.

Jaký je váš názor na očkování?
I v naší společnosti jsou lidé, kteří jsou velkými nepřáteli očkování, já mezi ně samozřejmě nemohu patřit. Očkování je jedna z nejúspěšnějších aktivit v celé historii medicíny. Některé nebezpečné infekce díky němu zcela vymizely, jiné se přestaly hromadně šířit.

Jak vlastně očkování proti nemocem funguje?
Očkování někdy označujeme slovy aktivní imunizace, tedy aktivní vytváření odolnosti. Co to znamená? Do těla vpravím buď celého původce, mrtvého nebo oslabeného, nebo jenom jeho část. Tělo pozná nebezpečí a začne se bránit. K tomu si vytvoří zbraně – protilátky a naučí se tak nepřítele zabíjet. Když pak přijde skutečný nebezpečný původce, nemá už šanci. Aby naše tělo takhle zareagovalo, musí být dostatečně zdatné. Proto velmi oslabení potřebují intenzivnější režimy očkování a určité procento z nich může zareagovat slabě a navzdory očkování stejně onemocnět. To ale není chyba očkovací látky.

Může mít očkovací látka také nějaké vedlejší účinky?
Nikdy nic v životě nedostanete zadarmo. Takže slovy Voltaira i v medicíně děláme vždy nějaké malé zlo pro velké dobrodiní. Platí to i o očkování. Malé zlo je, že píchnutí do ramene může bolet, může se objevit i zvýšená teplota, únava, bolest kloubů. To všechno je přijatelná cena, když vím, jak nebezpečná by mohla být ta nemoc.

Podle dosavadního vývoje v republice by se ale mohlo zdát, že pandemická chřipka tak nebezpečná není.
Zatím nemoc postihla jen část populace. Vážných onemocnění a úmrtí je zatím málo. Jsme ale pořád na začátku složitého příběhu, kterému říkáme pandemie. V tom, jak dopadne, hraje roli nejen, jaký je virus, ale i jací jsou lidé, jak dobře jsou živení, zda nejsou oslabení, jak funguje společnost a zdravotnictví. Příběh pokračuje a my musíme být připraveni na všechny možnosti. Virus se totiž v minulých pandemiích měnil a může se i tentokrát zvýšit jeho nebezpečnost.

Jak se tedy můžeme na pandemii připravit?
Pro současnou situaci máme nové slovo, je to program mitigace. Tedy program, jak zmírnit následky hromadně se šířící infekce na co nejmenší možnou míru, aby co nejméně lidí onemocnělo, aby to co nejméně narušilo náš život a aby co nejméně lidí zemřelo.

Jak konkrétně můžeme zmírnit následky šířící se infekce?
Máme různé prostředky, například epidemiologické. Jde o to, aby zdraví a nemocní neseděli v malém prostoru a nenakazili jeden druhého. Chceme také mít co nejméně vnímavých jedinců, a to právě dokáže očkování.

Vy se očkovat necháte?
Ano, i tahle očkovací látka pro mě představuje jen malé zlo pro hodně veliké dobro. Proto jsem se nechal očkovat.

Jsou na místě nějaké obavy z vakcíny?
Virus pro tuto vakcínu byl vypěstován na vejci. Mohou v ní být zbytky z vejce i jiných látek, na které může být někdo alergický. Alergici na vaječnou bílkovinu a jejich lékaři to pravděpodobně již vědí a nenechají se proto očkovat. Kromě lehkých reakcí na očkování existují i závažnější. Když se naočkuje mnoho desítek nebo stovek milionů lidí, určitě se vyskytne i několik závažných problémů, to ale platí úplně o každém léku. Tato očkovací látka není zásadně odlišná od jiných léků. Prostě je tam jen malá pravděpodobnost, že někdo zareaguje velmi nežádoucím způsobem.

Takže se závažnými komplikacemi jste se nesetkali?
My jsme se s tím samozřejmě nesetkali, naočkovali jsme ale zatím malé množství lidí.

Jak se mohou lidé mimo očkování viru bránit?
Jsme ohroženi nemocí přenášenou kapénkami. Ty letí vzduchem po kýchnutí nebo zakašlání na vzdálenost metrů. Když ty kapénky s virem vdechnete v dostatečném množství, nakazíte se. Ochrana je vlastně jednoduchá: nepůjdu tam, kde je kapének mnoho, protože jsou tam nahuštěni nemocní lidé. Když už v takovém prostoru jsem, chráním své dýchací cesty a svoje spojivky ústenkou a brýlemi. Ten, kdo vykašlává a vysmrkává tyhle kapénky, může chránit své okolí tím, že dýchá a kašle přes ústenku. Když takhle nemocný člověk sníží množství kapének ve vzduchu a já ještě dál snížím svojí ústenkou počet vdechnutých kapének, nedostanu do těla tak nebezpečnou dávku a zvládnu to. Prostě dělat něco, co mě chrání, je vždycky víc než nedělat nic. Kapénky ale mohou ulpívat i na pevných předmětech a virus chřipky na nich vydrží poměrně dlouhou dobu. Takže když jedu ve veřejném dopravním prostředku, neměl bych jíst, a pak bych si měl umýt ruce mýdlem. I tak jednoduché věci chrání. A když jsem k tomu ještě dobře živený, otužuji se, mám ve stravě dostatek vitaminů, tak jsem zase o kousíček blíž k větší míře bezpečí.

Jak se bude pečovat o lidi, kteří pandemickou chřipkou onemocní?
Musíme se dobře podělit o úkoly. Velkou roli budou hrát praktičtí lékaři. Zvládnou léčbu většiny těch dosud zdatných jedinců. Ti budou stonat většinou mírně, a proto dostanou lék proti teplotě, lék na bolest, vitaminy. Důležitý je dostatek tekutin a hlavně týden ležet. Praktičtí lékaři ale mezi těmi dobrými budou muset poznat ty oslabené, nemocné se známkami komplikací, a nabídnout jim odlišný typ péče. Oslabení dostanou co nejdříve lék proti množení viru, tedy Tamiflu. Člověk s komplikacemi bude asi poslán do nemocnice.

Jakou roli tedy mají nemocnice a jak se na to připravují?
My budeme praktickým lékařům pomáhat v závažných situacích. Pro zvládnutí takové situace jsme si v minulosti připravili pandemické plány. Připravují nás na to, abychom vždycky v pravou chvíli správně poznali situaci a odpovídajícím způsobem na ni reagovali.

Jaká bude ta reakce?
Když bude nemocných hodně a oddělení, která se o infekce primárně starají, nebudou stačit, pak omezíme plánované výkony a operace a využijeme všechen personál i lůžka takových oddělení k péči o pandemickou nemoc.

Jihočeský pandemický plán je údajně velmi dobrý.
Pandemický plán Jihočeského kraje vznikal v týmu odborníků řízených krajskou hygienickou stanicí. Analyzuje, co nás čeká, a jak budou jednotlivé složky v kraji řešit nastalé problémy. Jde o úspěšný program.
Pandemický plán Nemocnice České Budějovice zase řeší úkoly naší nemocnice. My už se scházíme v takzvaném pandemickém štábu půl roku. Zásobili jsme se určitými léky a pomůckami, abychom byli dobře vybaveni a mohli našim nemocným poskytovat dobrou péči. Velmi důležité však je, že takovéhle plány neříkají, jak to přesně bude, ale nabízejí metodu, jak vyřešit jakoukoli situaci. Spousta věcí se dopředu odhadnout nedá, a proto musíme být dobře připraveni na všechny eventuality, i na ty nejhorší.

CHŘIPKA H1N1
Onemocnění způsobuje chřipkový virus typu A, konkrétně nový podtyp A(H1N1)v. Obsahuje segmenty genů chřipkových virů prasat, ptáků a člověka v takové kombinaci, která nebyla nikdy dříve nikde na světě pozorována. Inkubační doba viru je cca 7 dní. Původce prasečí chřipky má zřejmě stejné vlastnosti jako virus sezonní chřipky. Nakažená osoba tedy může nakazit ostatní po celou dobu, kdy vykazuje příznaky onemocnění.
Nákaza se šíří kapénkami. Rizikové je tedy pobývat delší dobu v blízkosti kýchajících či kašlajících infikovaných osob, sahat na předměty, které mohou být kapénkami kontaminované (např. kliky od dveří, madla, knihy…) a následně, aniž si umyjete ruce, se dotýkat vlastních úst, nosu či očí.
Příznaky jsou obvykle podobné normální lidské sezónní chřipce:
• Horečka/zimnice
• Respirační příznaky / dýchací potíže, jako je kašel nebo rýma
• Bolení v krku
Možné další příznaky:
• Bolesti těla (zejména bolest svalů)
• Bolest hlavy
• Třes
• Únava
• Zvracení nebo průjem