„Nám už se podařilo ušít přes sto panenek za těch sedm let, co to tady děláme. Ale rozhodně nejsme rekordmani,“ řekla vedoucí denního centra Nazaretu Eva Chadtová, která borovanské švadlenky vždy na jaře a na podzim svolává. Rekord podle ní drží dobrovolnice z Jindřichohradecka, která má na svém kontě už zhruba 470 hraček.

Ani borovanské ženy se ale nemusí stydět. Mnohým z nich už přišel pozdrav a poděkování od adoptivních rodičů panenky, tedy těch, kteří si hadrovou krasavici koupili.

Panenka borovanské dobrovolnice Evy Tyrnerové se dostala až do Velké Británie. „Tu panenku kupovala paní tady v Čechách pro svou vnučku do Anglie. Panenka měla kostičkovanou sukni a modrou pelerínku a vypadala jako Skotka, tak asi proto ji koupila,“ vzpomíná Eva Tyrnerová, která chodí šít panenky do borovanské dílny v Podzámčí pravidelně i se svou maminkou.

„Každá panenka je opatřena rodným listem, kde je napsáno, jak se panenka jmenuje, kdy vznikla, a další údaje o autorovi panenky. Už se nám mnohokrát stalo, že majitel panenky, napsal tomu, kdo ji vytvořil blahopřání a poděkování,“ dodala Chadtová.

Borovanské ženy už mají v v šití cvik a práci mají rozdělenou. „Máme to už zorganizované, někdo nastřihne látku, někdo panenky ušije, tady se vycpou a doma si je pak ženské oblečou a udělají vlásky. Pak si to přinesou a my tu máme jednu šikovnou paní, která jim kreslí obličeje,“ popsala zrod hračky Chadtová.