Spolu se svými opeřenci ale chovatelka jezdí dělat osvětu i do mateřských, základních, středních a vysokých škol. Deník na jednu takovou edukační akci ornitoterapeutky zavítal. Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic. Dozvěděly se řadu zajímavostí ze života těchto velkých opeřenců a zvířecí terapeuty si zájemci mohli dokonce pohladit nebo se s nimi vyfotit. „Jedná se o ary ararauny, Klára je patnáctiletá samička, která v podstatě celý život od svého půl roku dělá kontaktní terapii. Riovi je pět let a toho jsme pořídili těsně před vypuknutím covidu. Pak máme ještě jejich mládě, Krakena, který se neplánovaně narodil loni v srpnu,“ představila své svěřence nadšeným dětem majitelka papoušků Romana Bočková. Spolu s ní mezi školáky dorazili také její spolupracovníci s ochočenými morčaty a zakrslým králíčkem.

Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Zdroj: Deník/Jana Urbanová

Výcvik papouška pro ornitoterapii a kontakt s lidmi je během na dlouhou trať. Práce s opeřenci je náročnější, než například se psem. „Výcvik je vlastně soužití s tím papouškem, navykání, socializování a je to v podstatě stálá celodenní práce. U mláďat jsou důležité návštěvy jak u nás doma, tak třeba i chození do města, aby se papoušci neplašili. Už od malička je neustále někomu půjčuji, aby věděli, že jim nikdo neublíží. Není to jen v rámci rodiny, ale i cizím lidem,“ popsala práci s papoušky jejich majitelka. Problém pro ni nastal v době covidu. „Trénovat se musí neustále, protože když si papoušci navyknou na domácí režim, jako například v době covidu, tak si následně odvyknou a už se jim nechce mezi lidi,“ doplnila Romana Bočková s tím, že stejné je to i s věkem papouška. Čím je starší, tím hůře snáší větší skupiny lidí a drží se v kruhu nejbližších.

Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Zdroj: Deník/Jana Urbanová

S ornitoterapií začala Romana Bočková před více, než 30ti lety a byla tak v podstatě průkopnicí tohoto oboru u nás. „Celý život jsem jako dobrovolník pracovala s dětmi, hendikepovanými a měla u toho i zvířata, vše jsme to vždy tak nějak propojovali. Tehdy se to ale ještě nijak nejmenovalo. Následně jsme pořídili aru Klárku jako maskota do rodinného centra Rozárka a od té doby mi zůstala,“ vylíčila začátky Romana s tím, že díky Kláře se podařilo odhalit i zneužívání dítěte. „Tehdy jako papouščí mládě byla prostředkem k tomu, že se ta holčička svěřila. To byl prvopočátek a na jeho základě jsme následně založili Asociaci Zooterapie,“ dodala. Pro tento obor je ale potřeba specifické vzdělání. „Jsou to znalosti chovu zvířete, se kterým člověk pracuje a zároveň musím být vzdělaná i v sociální a zdravotnické oblasti, abych mohla tuto terapii dělat cíleně. Musím znát také skupinu lidí, se kterou pracuji, ať už to jsou děti, senioři nebo lidé s hendikepem a neustále musím být ve střehu a očekávat, co ti lidé mohou udělat,“ vylíčila Romana Bočková. Ornitoterapie se výborně uplatňuje například u ležících pacientů nebo autistů.

Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Pestré papoušky ara si užily děti v základní a mateřské škole na Borku u Českých Budějovic.Zdroj: Deník/Jana Urbanová

Kdo by si ale chtěl velkého papouška pořídit jako domácího mazlíčka, musí počítat s tím, že běžně stojí kolem 30 tisíc korun. Koupí opeřence ale vše teprve začíná. „Pokud člověk chce mít doma papouška, tak si nesmí potrpět na to, že bude mít vyšperkovaný byt a musí si ubrat na komfortu. Nábytek mi papoušci sice neklovou, ale jak po něm chodí, tak je poškrábaný. Papoušci navíc běžně plýtvají jídlem, které je pak rozházené všude kolem. Neustále si také čechrají jemné prachové peří, takže jako mají pejskaři všude chlupy, tak u papoušků je to peří,“ přiblížila soužití s papouškem ornitoterapeutka. Je potřeba také mít na paměti, že se arové mohou v domácích podmínkách dožít až 50 let. Tito papoušci jsou navíc fixovaní na jednoho majitele a pokud o něj přijdou, často umírají steskem.