Kněz, skaut a spisovatel František Hobizal zemřel 8. 7. 2001. Mezi těmi, kteří si ho připomínají, je i kněz Jan Fatka z Karmelitánského nakladatelství, vydávající jeho knížky.

„Blíží se výroční den úmrtí jihočeského kněze, slovutného kazatele, spisovatele a dobrého člověka pátera Františka Hobizala. Letos od jeho odchodu na věčnost uplyne deset let,“ vzpomíná Jan Fatka. „Pater František, jak mu říkávali jeho farníci, přátelé, příbuzní, skauti a většina těch, kteří se s ním opakovaně dostávali do kontaktu, byl mimořádně činorodou osobností.

Rozhovor jako lázně
Na jedné straně zcela nepraktický, ale zároveň mimořádně empatický. Ten, kdo měl možnost Patera Františka poznat při osobním setkání, potvrdí, že rozhovor s ním vydal za pobyt v lázních.

Jeho smysl pro humor, schopnost bavit všechny přítomné, připravenost dělat si legraci sám ze sebe a mimořádná paměť, která umožňovala dávat do souvislostí to, co kdy slyšel, četl, či zažil, to vše vytvářelo neopakovatelnou atmosféru, která působila, že za ním lidé jezdili stovky kilometrů.
Byl jsem svědkem toho, jak skupině přátel popisoval systém fungování metra v japonském Tokiu. Do detailů. Posluchač měl pocit, že se František z Tokia vrátil před týdnem. Samozřejmě, v Japonsku nikdy osobně nebyl.

Do Svaté země

Několik měsíců před smrtí, v březnu 2001, když jsme byli jako poutníci ve Svaté zemi, František židovskou průvodkyni z počátku opravoval v takových detailech, že se po krátké době vždy pak obracela na něho a ptala se, zda je to tak dobře…

Ve Svaté zemi byl samozřejmě poprvé. Vše si dopředu nastudoval s jemu vlastní pečlivostí a smyslem pro detail.
Měl jsem možnost od roku 1977, kdy jsem se přihlásil do semináře, být Františkovi duchovně blízko. Vnímal mě jako mladšího bratra, dával mně číst svá literární díla ve strojopise (měl jich celou knihovničku a část z nich vyšla po roce 1990 knižně, většinou v Karmelitánském nakladatelství). Ve své tvorbě uplatňoval svou schopnost imaginace, mimořádnou paměť a životní zkušenost.

Z lokálního jihočeského poutního místa Lomec u Vodňan vybudoval proslulé poutní místo. Diecéze ocenila na sklonku života jeho zásluhy kanovnickým jmenováním. Potěšilo jej to, ale zůstal až do konce života pro všechny Paterem Františkem. Jsem si jist, že již přijal svou odměnu od toho, který jej ke kněžství povolal,“ dodává Jan Fatka.