Některým čtenářům se zdá nevhodné, jak je stanoven ceník pečovatelské služby Ledax. Mají například pocit, že sazba 5 korun za 5 minut pomoci při použití WC nutí seniora spěchat. Jaký je váš názor?

V tomto případě se musím zastat poskytovatelů služeb. Chápu, že z etického hlediska je to pro člověka, který na to kouká zvenku, velmi problematické. Je třeba si ale uvědomit, že pro stanovení cen platí řada předpisů. A ty vyvíjejí na poskytovatele tlak, aby byl ceník co nejprůhlednější. Péče o člověka se velmi těžko definuje, nejsou to rohlíky v obchodě, nedá se říct, že kus stojí tolik, a poskytovatelé tedy hledají různé způsoby, jak to stanovit.


Je podle vás nějaký vhodnější způsob, jak by se daly ceny stanovit?

Někde je to stanoveno paušálně, to znamená, že se zpoplatní balíček služeb. Tam ale zase uživatelé reagovali, že některou službu z balíčku nepotřebují a přesto se jim účtuje. Myslím, že žádný způsob není zcela ideální. Hledají se cesty, ale nikdy to asi nebude k úplné spokojenosti obou stran, aby poskytovatel tu službu co nejpřehledněji vyfakturoval a senior se necítil nějak zesměšněn.


Pokud má senior zájem o pečovatelské služby, podle čeho by měl vybírat poskytovatele?

Kdybych byla v seniorském věku a neovládala internet, tak bych navštívila magistrát města a krajský úřad. Vím, že v Budějovicích také vychází Průvodce sociálními službami, což je velmi dobrá publikace. Na těchto místech bych zjistila, jaká je nabídka. Poté bych se pokusila zjistit, jak jsou spokojeni lidé, kteří už službu využívají. Dále bych oslovila poskytovatele a vyptala se na konkrétní věci, které mě zajímají. Určitě bych si ještě udělala srovnání cen, dostupnosti, kvality, zda si budu moci přesně určit, kdy mi bude pomáhat a tak dále. Na základě toho všeho bych se rozhodla pro toho, kdo je pro mě nejideálnější.


Může senior například žádat stále stejnou pečovatelku?

Vím, že se o to firmy snaží. Má to totiž řadu výhod, senior se s pečovatelkou pozná a ta mu poté může lépe vyhovět.

Na co by si lidé měli dát pozor?

Měli by být hlavně připraveni na to, že asi ne všechny jejich představy se na sto procent naplní.

Setkala jste se s požadavky, které nemohla pečovatelská služba naplnit?

To víte, občas si senior představuje, že pečovatelka je dáma, která musí splnit, co mu na očích vidí. Objevují se i požadavky, že by měla být pětadvacetiletá a s dlouhýma nohama a krátkou sukní, ale to je spíše nadsázka a výjimečné případy. Spíše dochází k tomu, že si navzájem úplně nesednou, nejsou si sympatičtí. Za to ale ani jeden nemůže a dá se to řešit. Hlavní je se domluvit, vždy je to o komunikaci a vyjasnění si problémů.

Myslíte, že v jižních Čechách nějaká služba chybí?

Neřekla bych, že tu něco vyloženě chybí, ale je trochu problém s tím, jak službu lidé vnímají. Ti, kteří už jí užívají, se dozví o celé nabídce. Ale člověk ve věku například 58 let, který do budoucna může pečovatelskou službu potřebovat, má často zkreslené představy. Například se mu spojují v jedno pečovatelská služba a péče o domácnost, to znamená, že mi setřička přijde píchnout inzulín a ještě mi k tomu ustele postel a ohřeje oběd, což není v pořádku. A nebo se velmi často pečovatelská služba zužuje na donášku obědů.

Setkala jste s tím, že by měli senioři s pečovatelskou službou nějaké potíže?

Vždy je to individuální. Tak v 90 procentech jsou senioři spokojeni. Je to dáno i tím, že senior cítí tu závislost na pomoci. Pokud si už na něco stěžují, tak je to právě spíše nevyjasnění si individuálních potřeb s možnostmi poskytovatele, to znamená například časový nesoulad. Ale nesetkala jsem se s žádným výrazným problémem.

Kvalita pečovatelských služeb je tedy podle vás dobrá?

Ano, je velmi slušná. Pokud si senior najme někoho, kdo má potvrzení o registraci krajským úřadem, tak má relativně jistotu. Samozřejmě vždy je to relativní, protože nelze vyloučit lidské selhání.