Bránili se, že oni jezdili za prací, nikoliv na prosluněné lyžařské svahy, a dodržovali nařízená hygienická opatření. Žádali přesně doložená čísla, kdo z těch, kteří se počítali mezi nakažené, byli skutečně pendleři nebo jejich nejbližší. Čísel se prý nedočkali.

Pak přišel zákaz překročit hranice. Když si chtěli udržet práci, tak za cenu dlouhého odloučení od rodiny. Teď už mohou pendlovat denně, ale je tu další ALE. Jednou za dva týdny si za své musejí nechat udělat test. Ale kde, když volných kapacit je málo?

Pendlování pro ně jistě není slast. Vidím to tak, že v době, kdy nebylo snadné u nás zavadit o dobrou práci, nechtěli zůstat závislí na dávkách od státu, a tak své schopnosti nabídli u sousedů. Za cenu moře času stráveného na cestách i osobního pohodlí.

Vidíte to stejně, nebo docela jinak? Dejte mi vědět na: martin.troster@denik.cz. Třeba vás inspirují informace o kontrolách, které na hranicích musejí nyní pendleři podstupovat. Píšeme o nich v úterním Deníku i na webu vašeho Deníku.

Pojďme dělat náš okres lepším místem pro život.

close Zarážky info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in