Devět dětí už si vzali do pěstounské péče manželé Koželuhovi a nikdy svého rozhodnutí nelitovali. Rodina, která žije v obci Hlavatce, dostala ve čtvrtek finanční dar od nadace Terezy Maxové. Děti si díky tomu budou moci koupit brusle a pomůcky do školy.

Koželuhovi se ujali prvního opuštěného dítěte před dvaceti lety. „Tehdy jsme se vzali a zjistili, že spolu nemůžeme mít děti. Pak jsem viděla v časopise obrázek holčičky, pro kterou Fond ohrožených dětí hledal rodiče, a tak jsme se s manželem rozhodli, že do toho půjdeme. Holčičku si sice mezitím vzala jiná rodina, ale dostali jsme se do evidence žadatelů a tak to začalo,” vzpomíná Ivana Koželuhová.

Od té doby prošlo rodinou devět dětí. V současné době vychovávají manželé osmiletou holčičku a dva chlapce, sourozence ve věku 11 a 12 let. Jako pěstouni si nikdy nevybírali konkrétní dítě, vždy čekala, komu budou zrovna úřady hledat nový domov. „Můžete tak dostat děti různého věku i etnika, ale já jsem v tomhle rozdíly nedělám,” zdůrazňuje Koželuhová.

Přiznává však, že s dětmi romské národnosti neustále naráží na předsudky ostatních lidí. „Bohužel mám dojem, že je to pořád horší. Stalo se třeba, že pouze našim dětem prohlíželi ve škole hlavu nebo že měla dcera problémy v tanečních,” říká. Ona sama se proto snaží děti hlavně vést ke slušnosti a na postoje okolí se neohlíží. „Jestli někomu naše rodina vadí, je to jeho problém,” dodává.

Nejtěžší na pěstounské péči je podle ní najít si cestu k dítěti. Zvlášť u těch starších to trvá docela dlouho, ale nakonec ji všichni svěřenci berou jako vlastní matku. „Většina z dětí ví i o svých biologických rodičích, ale protože ti o ně nejeví zájem, berou jako rodiče nás,” vysvětluje.

Děti zůstávají v pěstounské péči do svých 18 let. Loučení je pak podle Koželuhové samozřejmě těžké. „Naštěstí to funguje jako v normální rodině a i když dítě odejde, zůstáváme v kontaktu. Sleduji, co se s nimi děje. Všichni se mají dobře, a to je pro mě největší radost,” doplňuje.

Díky sociálním pracovnicím si letos rodiny všimla i nadace Terezy Maxové a darovala jí příspěvek ve výši téměř osm tisíc korun. Díky tomu může Koželuhová pořídit chlapcům vybavení na hokej a holčičce učební pomůcky. „Je to pro nás velká pomoc. Člověk sice snaží leccos koupit, ale občas je to finančně dost náročné, takže takový dar udělá radost,” říká.

To potvrzuje i jeden ze svěřenců, dvanáctiletý Vašek. „Je to super, těším se, že budu hrát hokej,” směje se.

Rozhodnutí stát se pěstounkou Ivana Koželuhová podle svých slov nikdy nelitovala a v současné době už má podanou žádost o další dítě. Cítí totiž, že na výchovu stále má dost energie. Lidé jí dokonce říkají, že s každým dítětem vypadá mladší a mladší.