„Máme na starosti biologickou ochranu letiště," prozrazuje sokolník z Číčenic, který zde pracuje již pátým rokem. Dravci plaší srny nebo drobné ptáky, kteří by mohli nad letištěm způsobit tragickou nehodu při přistávání nebo odletu letadel.

„Naše letiště patří do kategorie, která již vyžaduje biologickou ochranu," vysvětluje mluvčí společnosti Letiště České Budějovice Martina Vodičková.

Sokolník Radek Staněk se svými opeřenými svěřenci chrání letiště před ptačími nálety.

„Některá letiště využívají služeb myslivců nebo sokolníků, což je i náš případ, protože sokolníci jsou v našich podmínkách nejúčinnější. 
V minulosti, kdy tu byla vojenská letadla, rušný provoz a nepřetržité hlídání, se tu srny tolik nevyskytovaly, ale nyní se bez opeřené ostrahy neobejdeme," doplňuje mluvčí.
Sokolníci, kteří se ve službě denně střídají, pracují na letišti od rána do soumraku.

Draví ptáci bdí nad letištěm

Tajga už váží pět kilo, a to jsou jí teprve dva roky. A to tahle samice orla skalního jí přitom jednou za pět dní.„Orly mám nejraději, protože jsou to krásní ptáci a lovci," prozrazuje sokolník Radek Staněk, který má s opeřenými kamarády na starosti biologickou ochranu letiště v Plané u Českých Budějovic.

„Sokolníkem jsem chtěl být odmalička," svěřuje se sympatický milovník ptáků s tím, že v rodině mají myslivce i rybáře, takže láska k přírodě u něj není nic neobvyklého.

Na letišti chová pětadvacet ptáků, doma pak dalších dvacet. „Máme tady na letišti orla skalního, sokola stěhovavého, raroha velkého, káně Harisovo, jestřába lesního i poštolky nebo puštíka bradatého," vypočítává, když prochází kolem bidýlek s ptáky.

„Každý se hodí na plašení jiných druhů ptáků, třeba sokol je specialistou na špačky, vrány nebo holuby, jestřáb zase na havranovité. Orel pak dokáže zaplašit srnčí, čápy, volavky nebo husy."

Dravci svými zobáky vzbuzují náležitý respekt, ale to prý není jejich hlavní zbraň. „Největším nebezpečím pro kořist jsou jejich drápy," prozrazuje Radek Staněk. „Občas mě sice klovnou, ale není v tom nic agresivního, protože jsou mí přátelé."

Kolega a spolupracovník Radka Staňka Christopher James Mizon.

Radek Staněk opeřené svěřence denně váží. „Každý sokolník totiž dobře ví, na jaké váze pták létá a loví, a na té ho i udržuje. Důležitá je i příletová poslušnost. Nejlepší jsou asi jestřáb lesní a káně Harisovo, protože létají na ruku rádi a ochotně," říká Radek Staněk, zatímco drží na ruce v kožené rukavici káně lesní.
„Chozé, pojď," láká ptáka na mrtvého jednodenního kohoutka, kterým plácá do druhé ruky. Pták sedící na větvi několikrát zařičí, zamává křídly a za pár vteřin přistane na rukavici, aby se pustil do masa. „Vždycky musí dostat odměnu," zdůrazňuje sokolník.

Nejvíc práce mají opeření strážci na jaře i na podzim, kdy se kolem letiště houfují ptáci. „Svou přítomností jiné ptáky zaplaší, protože dravec je predátor, takže ostatní z něj mají strach a raději se prostoru vyhnou," dodává Radek Staněk.