Petra Klabouchová hledá válečná tajemství Pramenů Vltavy v detektivním příběhu

Koncentrační tábor Prameny Vltavy je ještě i dnes téměř zapomenutou stránkou naší historie. Jak jste se o něm dozvěděla vy?

Moje rodina pochází ze Šumavy, část z Volar a okolí, já jsem pak vyrůstala ve Vimperku. Se Šumavou jsem spojena silnými kořeny a stále se domů vracím. O „velkých dějinách“ tohoto kraje jsem poslouchala jako malá holka z vyprávění babiček a dědečků. Pamatovali obsazení pohraničí, válku, odsun, nové osidlování i hon na Krále Šumavy. Jeden z dědečků narukoval v těch nejhorších dobách k pohraniční stráži, naštěstí jenom jako muzikant, ale i tak se dozvěděl ledacos. Druhý děda přišel za komunistů o hospodářství, skončil u dráhy a pokládal koleje po těch nejzazších šumavských lesích. Oba se tak dostali i tam, kam se běžně nesmělo, a z doslechu i ke zdejším „legendám“. Když jsem se pak snažila dohledat si nějaké informace sama, zjistila jsem, že téměř žádné neexistují. Prošla jsem si Františkov i okolí pramenů Vltavy a marně hledala jakoukoliv vzpomínku, ani malý křížek, prostě nic. I ten památníček, co tam po válce místní postavili, někdo odstranil. V té chvíli jsem se rozhodla, že bych tenhle zapomenutý příběh chtěla dostat zpátky k lidem.

Ulice Prachatic dříve a nyní. Podívejte se, jak se změnily

Prachaticko

Jaké je skutečné tajemství Pramenů Vltavy?

Pro mě je hlavním tajemstvím Pramenů Vltavy především to, že se o tomto střípku naší minulosti z nějakého důvodu více než sedmdesát let po skončení války stále ještě příliš neví. Ty davy turistů, které každé léto vyrazí k pramenům Vltavy, aby tu hodily do studánky minci pro štěstí, nemají často ani tušení, co se na tom místě za války i po ní odehrávalo. Tábor vystavený přímo u pramenů Vltavy byl utajovaný už za války, kdy i přes známou německou preciznost nefiguroval na žádném oficiálním seznamu. Stejně tak i rozsáhlé podzemní stavby, na kterých zdejší vězni pravděpodobně pracovali. A zbyly už jenom „povídačky“. O tajných Hitlerových fabrikách a zbraních, nacistických pokladech, chodbách, co měly vést pod kopci až na druhou stranu hranice, do Německa. Z vězňů i jejich věznitelů konec války nesměl přežít nikdo, tajemství Pramenů Vltavy si s sebou měli vzít do hrobu. Jak skončili, co se v těch místech skutečně odehrávalo, nad zemí i pod zemí, to už se asi nikdy nedozvíme.

Popište, o čem je vaše nová, v pořadí už pátá kniha?

Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního vyšetřovatele. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet dávné křivdy. S každým dalším posunem ve vyšetřování se příběh mrtvé dívky stále víc proplétá s pátráním po skutečném účelu dodnes zamlčovaného koncentračního tábora Prameny Vltavy. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti.

KVÍZ: Nová i stará stavení. Poznáte obec na Prachaticku?

Prachaticko

O tom, jak moc je vražda dívky s minulostí Pramenů Vltavy souvisí a jaká další tajemství vydají šumavské kopce, už musí každý čtenář zjistit sám při čtení poutavého příběhu z pera Petry Klabouchové.

close info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Petra Klabouchová.

- V minulosti publikovala romány Poslední kubánské pomeranče (2012), Podvod zlatého faraona (2019) nebo thriller Anglická zahrada (2020). Pro děti vydala dvoudílnou sérii Upíří storky — Prokletí upírů a Nebezpečná výprava (2014).