Mezi nejvíce za války postižené občany bývalého Československa patřili lidé židovské národnosti. Během války jich zahynulo v koncentračních táborech přes 260 tisíc.

„Nepřipomínáme si ani tak konec války, jako spíš konec našeho utrpení a osvobození od něčeho velmi tragického,“ upozorňuje František Bányai, předseda Židovské obce v Praze. I po letech ale zůstávají jizvy na duších stejně jako dluhy spravedlnosti. „Všechny křivdy totiž nelze napravit,“ pokračuje František Bányai. „A někteří mají pocit, že je ještě co napravovat. Ani restituce zabaveného židovského majetku totiž nenapravila vše, a někteří lidé zůstávají stále poškození.“

Týká se to hlavně movitého majetku, předmětů, které zůstávají ve sbírkách různých muzeí a galerií, a nevracejí se k původním majitelům nebo jejich dědicům.

Většinová společnost se podle něj i nadále vypořádává s morální vinou za to, jak se během války chovala k židovským spoluobčanům. „Teprve nedávno se Židům omluvila lékařská komora, odkud byli Židé za války vylučováni, a ze stejného provinění se už omluvili i advokáti. Stále je co napravovat. V současné době například řešíme s magistrátem Českých Budějovic vydání pozemku, který dříve patřil židovské obci a kde stávala synagoga. Za války ji Němci vyhodili do povětří, v 60. letech jsme pozemek museli povinně odprodat.
Město má na místě vytvořit parkovací dům, ale myslíme si, že naše argumenty k vydání pozemku jsou morálně oprávněné. Existují morální důvody, aby nám pozemek, kde stávala synagoga, vydali. Je to pro nás důležité. Na místě by mohly vzniknout malé výstavní prostory připomínající život zdejších židovských obyvatel, a modlitebna,“ říká Bányai.