Pištínský spolek baráčníků vznikl v prosinci 1936. „Byl založen ve zdejším hostinci, který funguje dodnes a dokonce nad ním teď máme rychtu. Patříme do desáté župy se sídlem ve Vodňanech, prvním rychtářem byl Václav Filip. Celou historii máme poctivě zaznamenanou v kronikách," vzpomíná rychtářka Marie Živnůstková.

Hlavním cílem Obce baráčníků je posilování češství, lásky k mateřskému jazyku, zvykům, lidovým tradicím a tancům a pořádání různých akcí, především krojovaných plesů. Spolek také po desetiletí dodržuje stále stejné rituály. „Jsou to pevně daná pravidla. Například když někdo vyrušuje během schůze, musí dát zlatku do truhličky," dodává Marie Živnůstková. Členové se navzájem oslovují výrazy tetičko a sousede a všichni si tykají bez ohledu na věk či titul.

Baráčníci si také dodnes ponechali názvy svých činovníků. Předseda spolku se označuje jako rychtář, švandymistr má na starosti organizování akcí, berní je pokladník. Nechybí ale ani sdělovatel, pan tatínek, paní maminka, slídil účtů, dráb a ponocný. „Pan tatínek je poměrně vysoká funkce, má právo do všeho mluvit a musí všechno hodnotit. Paní maminka má na starosti kroje, dbá, aby je baráčníci nosili správně. Slídil účtů je kontrolor. Dráb zajišťuje klid, když máme například sezení. A ponocný odkazuje k tomu, co na vesnici kdysi bylo – na plesech každou hodinu troubí, má k tomu i speciální roh a kostým," vyjmenovává Marie Živnůstková.

K tradici patří také kroje. Nejčastěji nosí pištínští baráčníci pracovní kroje neboli svérázy. Mužský oděv tvoří tmavé kalhoty, vyšívaná košile, vesta a čepice s brkem. Ženy oblékají tmavé sukně a vyšívané halenky.

Na slavnostnější příležitosti pak má spolek ještě kroje blaťácké, kyjovské a takzvanou českou Mařenku. To je oděv stylizovaný podle kostýmu ze Smetanovy Prodané nevěsty. Kroje jsou mnohdy velmi staré. „Já mám českou Mařenku po jedné tetičce 
z Hluboké. Sama si ji šila, když byla mladá. Teď už je ten kroj víc než padesát let starý," vypráví sdělovatelka baráčníků Věra Jiranová.

Samotné oblékání kroje je podle ní poměrně náročné. „Zvlášť na ten blaťácký potřebujete pomoc. Má šněrovačky vzadu, takže ho sami neobléknete," vysvětluje.

Na všechny své kroje a další věci potřebují baráčníci dostatek prostoru. V Pištíně jim k tomu od letošního května slouží nová rychta nad hostincem. „Dřív jsme se museli vejít do malé místnosti na obecním úřadě, takže tady je to mnohem lepší. Může se nás tu sejít i víc najednou," komentuje Marie Živnůstková.

Velkou událostí v poslední době bylo natáčení prvního a druhého dílu komedie Babovřesky. Baráčníci pokaždé vítali režiséra Zdeňka Trošku a herce chlebem se solí. „Byli z nás na větvi, moc se jim líbily hlavně naše kroje. Lucka Bílá z nás byla úplně unesená a Zdeněk Troška s námi přišel posedět na rychtě," vzpomíná Věra Jiranová.

Stejným způsobem členové spolku často vítají různé další návštěvy, například delegace ze zahraničí. Zvou si je kvůli tomu i do okolních měst a obcí. Svou činností zaujali mimo jiné také komisi soutěže Vesnice roku.

Před třemi lety navíc začali Pištínští tančit českou besedu. „Bylo to přání mého předchůdce. Dlouho se k tomu nikdo neměl, ale pak jsme oslovili naši mladou chasu a ti se pro to nadchli. Naučili jsme se to poměrně rychle a teď tančíme pravidelně na plesech a dalších akcích. Jen nám chybí děvčata, takže s mladými kluky tančíme my starší," směje se rychtářka Marie Živnůstková.

O budoucnost Obce baráčnické v Pištíně však strach nemá. „Myslím, že tu bude další generace. Mladí kluci jsou do toho docela zapálení. Pořád za mnou chodí a ptají se, jestli se někam pojede, takže věřím, že to po nás jednou převezmou," uzavírá.