Hospody, hostince, putyky, výčepy, restaurace, kavárny, vinárny – odjakživa společenské prostředí, kde se lidé setkávali, i orientační body v mapách měst. A stále vznikají nové a zanikají staré. Některé mají jepičí život, z jiných se staly legendy.

A právě o těch druhých vypovídá zajímavá výstava Zaniklé hospody Českých Budějovic, která byla zahájena v posledním adventním týdnu ve výstavní síni českobudějovické radnice na náměstí Přemysla Otakara II. Jejími autory jsou fotograf Milan Binder a v textové části historik Jan Schinko, stejně jako u nástěnného kalendáře na stejné téma.

Výstavní expozice obsahuje 33 vyobrazení někdejších hospod v porovnání se současným snímkem místa, kde stávaly. V nástěnném kalendáři je jich dvanáct. Zatím je jich připraveno 50 a měly být základem pro nesporně atraktivní knihu, která zřejmě bude následovat, podaří-li se zajistit dostatek historických snímků příslušných hospod.

Nemravnosti Na Růžku

„Podle mne je nejvyšší čas se tomuto tématu věnovat, dokud jsou ještě v povědomí veřejnosti. Podstatné jsou především dokumentární snímky těch hospod, které už neexistují, zhotovit porovnávací záběr je potom už hračka. Dovolím si využít hned této příležitosti a obrátit se na čtenáře, zda by mohli takové fotografie či pohlednice zapůjčit. Už u dřívějších projektů mi mnohokrát pomohli právě českobudějovičtí sběratelé, především pan Antonín Šesták, který má velkou sbírku pohlednic našeho města. A samozřejmě ke vzniku knihy je nutné sehnat i vstřícného sponzora,“ rozvíjí Milan Binder další plány.

Ani shánění dokumentace k danému záměru však nebylo právě jednoduché. Samostatně vedené dobové záznamy pouze o hospodách k dispozici nejsou, našly by se jen plány na stavebním úřadu či záznamy o technických záležitostech. Hodně se ale podle slov Jana Schinka dalo vyčíst z novin – třeba z Budivoje, Jihočeských listů a dalších, kde se hospodám věnovalo poměrně dost místa.

„Docela přesně se vždy oznamovalo, kde kdy který hostinský končí, kam odchází a jaký nastupuje nový. Podrobně se v novinách uváděl také průběh hospodských šarvátek, mohlo by se říci, že se vědělo, kdo na koho konkrétně hodil půllitr. Dlouho se přetřásala třeba vražda U Srdíčka. Zveřejňovaly se i krádeže v těchto zařízeních: například v hospodě U Basy někdo ukradl hostinskému husu v hodnotě sedmi korun či jinde kabát nějakému hostu. Když se zjistil pachatel, uvedlo se nejen jeho jméno, ale i adresa. Často se napadaly v novinách i domy s červenou lucernou. Příkladně veřejný dům Zum blauen Donau na nábřeží maskoval majitel cukrářskou firmou, stran mravnosti musela radnice řešit mimo jiné také hospodu Na Růžku a podobně,“ připomíná staré časy v detailech Jan Schinko.

Historické obrázky hospod prezentované na výstavě pocházejí převážně z počátku 20.století, kdy měly České Budějovice 45 000 obyvatel. Podle údajů, které se podařilo autorům získat, mělo krajské město v roce 1904 celkem 99 hospod včetně tehdejších předměstí. V roce 1920 uvádí policejní seznam, který používalo četnictvo, 120 hospod a restaurací a 7 hotelů. O tři roky později je to již 167 zařízení tohoto druhu, ale nástup krize zaznamenává v roce 1933 už jen 128 hospod. Kromě toho podle získaných podkladů existovala prý i živnost s názvem prodej piva v lahvích, ale ta se do soupisu hospod nezahrnovala. Ovšem v minulosti bývala taková hospoda nejen místem pro občerstvení, ale i společenským centrem – konaly se zde schůze, loutková představení a jiná kulturní vystoupení, byla to čítárna denního tisku apod.

„Na výstavu jsme vybrali především hospody, které si mohou lidé ještě pamatovat, které zanikly v uplynulých desetiletích. Aby si návštěvníci mohli připomenout právě tu svou, kam chodívali… V ulicích je připomínaly i nápisy a poutače a podle žánrových snímků bývalo živo i kolem nich, štamgasti tam pózovali s půllitry a podobně. Asi nejvíc si pamětníci vzpomínají na Šlajfernu. Dům, ve kterém byla, byl zbořen až před stavbou dnešního DK Metropol. Také na Ameriku, Železnou pannu, U Grobiána na náměstí, poněkud nečekaně jsme zjistili, že k oblíbeným místům patřila i jídelna U Srdíčka či Dietní jídelna v Besedě,“ upřesňují Binder a Schinko.

Likéry U Žáků

Pamětníci s nostalgií vzpomínají třeba na černé pivo U Železné panny, na škubánky nebo šterc U Kapra, na gulášovou chatu U Zlatého soudku nebo na takzvanou čekárnu v Metropolu, kde se u piva čekávalo na povolávací rozkaz. K historickým momentům patří návštěvy Jaroslava Haška v České chalupě nebo U Žáků, kam chodil na likéry, neopomenutelné byly i stolní společnosti jako pasečkáři, filkaři anebo známá společnost J.D.T. čili Jdi do toho, která se stavěla s humorem k politice i ke společenskému dění.
To vše si mohou lidé připomenout na výstavě, která potrvá pouze do 5. ledna.