Na Planou nad Lužnicí a Strkov padaly meteority. Trvalo to půl hodiny

Texty autora Františka Pešty upravil a doplnil o nové poznatky hvězdář Petr Bartoš. Zároveň se Deník vydal i na místa, kde k pádu meteoritů před lety došlo. Podívejte se s námi, jak to tam dnes vypadá a přečtěte si, co se tam kdysi skutečně událo.

Sepsal celou publikaci

O hromadném pádu meteorických kamenů v Plané nad Lužnicí pojednává publikace Františka Pešty Strkovské meteority. Sezimovoústecká hvězdárna nesoucí jeho jméno o nich před dvaceti lety připravila výstavu v knihovně v Plané nad Lužnicí. Podle informací Petra Bartoše hromadný pád meteorů trval asi půl hodiny a došlo k němu 3. července 1753 po osmé hodině večerní.

Strkovský zámek by mohl sloužit k bydlení i zábavě

„František Pešta zahájil pátrání v roce 1962 v táborském okresním archivu, pokračoval ve Státním archivu v Jindřichově Hradci, Třeboni, Plzni i Bílině a prostřednictvím Okresní lidové knihovny v Táboře také v univerzitních knihovnách v Praze a v Brně,“ vysvětlil.

Pešta hledal i prostřednictvím tiskových médií, šlo mu o zprávy, které by se mohly zachovat v okolních vesnicích z ústního podání. „Přitom je nutné dodat, že známý český astronom Miroslav Plavec uváděl, že v astronomické literatuře existovaly jen evidenční záznamy o pádu. Za to hodně látky je v německé vědecké literatuře, z které bylo čerpáno,“ upřesňuje Bartoš.

Zámecký park a Hraběcí pěšinka Planá nad Lužnicí

Podle dochovaných zpráv bylo v roce 1753 nalezeno více než 35 evidovaných úlomků o celkové váze 12 kilogramů. Jako vedoucí astronomického kroužku v Sezimově Ústí si dal František Pešta za úkol zjistit veškeré podrobnosti. „Z třiceti pramenů pak sestavil chronologické pojednání o faktech, která postupně nalezl v archivech během svého pátrání,“ popisuje s tím, že v letech 1963 a 1964 rozšířil svou neúnavnou činnost v tomto směru o hledání v archivech v Českém Krumlově, Praze, Kutné Hoře a Litoměřicích, prameny získával i v zahraničí, ve Vídni, Berlíně a Londýně. Vydal se i na terénní průzkum do samotné lokality.

Silné rány jako z děla

Z té doby zůstala dochována i zajímavá korespondence. První zprávu o pádu meteoritů podává hospodářský správce Ignác Vavřinec Navrátil dne 6. července 1753 ze zámku v Chýnově. „Mezi Strkovem a Myškovicemi (pozn. red dnešní obec Myslkovice) jsem spolu s větším počtem lidí 3. července v podvečer při západu slunce v prostoru ve vzduchu zaznamenal podivné události, po 8. hodině večerní vyhnal se nad obzor nevelký mrak, z něhož se náhle ozval velký a nikdy neslyšitelný třeskot jakoby silných po sobě jdoucích ran z děla. Přitom dopadalo na zem mnoho kamenů, z niž jeden již rozbitý kus, mi doručil strkovský úředník, který poníženě přikládám jako svědectví pravdy,“ psal knížeti.

OBRAZEM: Tak šel čas. Minulost Plané nad Lužnicí zaznamenaly fotografie

Vzduchem létající kameny viděli zejména pasáci a ovčáci, někteří je sbírali ještě teplé, dosahovaly prý váhy od 0,5 do 7,2 kilogramu. O tři roky později se o zvláštních kamenech zmiňuje v dopise zaslanému na Hlubokou knížeti Josefovi Adamovi ze Schwarzenbergu také báňský hutní správce z Ratibořských Hor Karel Gustav Schidler. „Nejponíženěji zasílám Vaší milosti v zapečetěné krabičce dvě dózy, které jako kuriositu dal jsem vybrousit z kamenů spadlých ze vzduchu u Strkova v roce 1753. Nedaly se sice vypulírovat, ale vyleští se samy nošením v kapsách,“ uvádí v dopise.

Škody nezpůsobily

Někteří svědci mimořádnou událost považovali za boží trest, jiní to popisovali jako přírodní úkaz. Kameny byly těžké, horké, se železitým povrchem. Pád meteoritů podle táborského děkana Josefa Klášterského nezpůsobil žádné hmotné škody. „Dříve, než třikrát zahřmělo, se zablýsklo. Zcela nic nepršelo a nikdo nepozoroval silný vítr. Kameny z části spadly na pole, z části do rybníků, pastevci odtud utíkali ihned pod stromy nebo domů, ale nic se nestalo ani lidem, ani dobytku. Kameny byly nestejné, hrbolaté a největší z nich měl 14 funtů (7,2 kg),“ popsal.

INFOBOX: Známá jsou i některá jména nálezců meteoritů: Matěj Vondruška (Strkov), Bartoloměj Kubka (Strkov), Tomáš Matyášek (Planá), Lorenz Haapel (Planá), vrchní zahradník Niemetz (Strkov), Matěj Semrád (Planá), farář Budišínský (Planá).

OBRAZEM: Nahlédněte do historie Plané nad Lužnicí na archivních snímcích

Strkovské meteority lze vidět v Národním muzeu v Praze (tři kusy), v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni (sedm kusů), jeden vlastní Britské muzeu v Londýně, po kusu je i v univerzitní sbírce a mineralogickém muzeu v Berlíně, jeden je umístěn také v prostorách českobudějovické hvězdárny.