Po 36 letech přijela legendární undergroundová kapela Plastic People of the Universe do Rudolfova u Českých Budějovic, aby v sále zdejší hospody Na Americe dohrála koncert, který tehdy 30. března 1974 násilně rozehnala bezpečnost. Od té doby se v sále koncert nekonal. Až letos na Bílou sobotu se tehdejší odpůrci režimu i noví návštěvníci Plastiků dočkali.

Jedním z muzikantské trojice pamětníků události, kterou na zdi hospody připomíná žulová deska, je kromě Jiřího Kabeše (viola) a Josefa Janíčka (klávesy) i saxofonista Vratislav Brabenec. Po skončení koncertu s vynikající atmosférou klečel na zaprášených parketách omšelého sálu, balil saxofon i klarinet a s únavou v hlase odpovídal na předpůlnoční otázky.

Jak se vám tady Na Americe po šestatřiceti letech hrálo?

Bezvadně. Jsem rád, že jsme si tady zahráli. Doufám, že už tady nikdy hrát nebudeme. Když přijedu na nějaké místo, tak si vždycky myslím, že už jsem tam naposledy. Nikdy jsme zatím tady Na Americe nehráli, protože jsme tenkrát z tohohle místa utekli. Jidášovsky jsme sami sebe zapřeli. I já jsem zapřel sám sebe. Když se mě ptali, jestli jsem ten saxofonista od Plastiků, tak jsem řekl, že mu jen balím nástroj. Ti policajti byli tak blbý, snad si mohli obstarat moji fotografii. Hned by bylo jasné, že jsem to já. Takže jsem odtud naprosto zbaběle ujel, protože bojovat proti dvěma autobusům policajtů je blbost. V určitém momentě je asi lepší utéct.

Tenkrát to stejně jako dnes vypadalo už předem na dobrý koncert, že?

Vypadalo to celkem normálně, ale když přijely přepadovky, tak jsem rozpoznal, že je dobrý okamžitě odjet. Byla tady tenkrát spousta naivních lidí, kteří to hrozně odsr..i. Mě tenkrát neměli odkud vyhodit, ale vyhazovali kvůli tomu lidi, kteří byli v učení třeba na soustružníka. Nikdy jsem nebyl kvůli Budějovicím vyslýchaný. Ani jedna otázka. Mám za sebou spoustu výslechů, třeba sto, ale nikdy se mě neptali na Budějovice. Tenkrát jsem odsud totiž odjel.

Když jste sem teď přijeli konečně zahrát, vzpomněli jste si na atmosféru před šestatřiceti lety?

Trochu ano. Těch průserů jsme měli spoustu. Myslím si, že před násilím má člověk normálně couvnout. Ne že by byl zbabělý, ale když nastoupí armády a policajti, tak nemá cenu s nimi bojovat. My jsme nechtěli s nikým bojovat. Chtěli jsme si zahrát. Je těžké tohle říct. Jsem starý chlápek a mám takový dojem, že bych vlastně za žádnou zemi a za žádnou církev bojovat nešel.