V Rudolfově se psaly dějiny českého undergroundu. Připomněl to na sobotní přednášce František Stárek z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Pro underground je to určitý předěl, bylo před Budějovicemi a po Budějovicích,“ říká.

Budějovický masakr

Událost, která je známá pod názvem Budějovický masakr, se odehrála 30. března 1974. Tehdy se měl v Rudolfově konat koncert několika rockových skupin v čele s Plastic People of the Universe. Na místě se sešlo mnoho mladých lidí, kteří byli oficiálními garniturami označováni jako máničky a chuligáni. Jak popisuje samizdatový text Dany Němcové, přijely již v odpoledních hodinách policejní oddíly, které proti účastníkům tvrdě zasáhly.

Mladí lidé museli utíkat po silnici do Českých Budějovic, policisté je bili pendreky a najížděli do nich vozy. Na budějovickém nádraží byli poté účastníci koncertu nahnáni takzvanou krvavou uličkou do vlaku, kde byli vyslýcháni a fotografováni do policejního alba. Desítky lidí byly zadrženy ve vazbě, mnozí byli ostříháni a nuceni podepsat prohlášení, že se účastnili výtržností nebo pokusu o útok na veřejného činitele. Následovaly další represe jako například vylučování ze škol.

„Tyto události měly celorepublikový význam, protože to byl moment, kdy moc ukázala, kde nás vidí a jak se k nám bude chovat. Předtím kapely hrály ve venkovských sálech, dalo se to vždycky nějak zařídit, potom už to nešlo. To už vždycky hrozilo, že dojde ze strany moci k nějakému excesu, a museli jsme se stáhnout do ještě hlubšího podzemí,“ popsal František Stárek, který v té době působil především jako organizátor a manažer podobných akcí.

Za svou činnost byl v roce 1976 také odsouzen, ale Budějovický masakr přežil bez úhony. „Přijel jsem s jedním kamarádem, který měl volhu, což bylo tehdy takové vládní vozidlo, takže jsme s ním projeli a nikdo nás nezastavil,“ vzpomíná. „ My jsme se tehdy hlavně báli o vlasy, to bylo to nejdůležitější,“ dodává.


Úsměvné pomluvy

Po akci se začaly z oficiálních míst šířit neuvěřitelné pomluvy, které měly zákrok policie zdůvodnit. Objevovala se tvrzení, podle kterých účastníci koncertu svázali hospodského, sami si čepovali pivo a tancovali nazí, jiná verze hovořila o vystupování v uniformách SS či dokonce bubnování chcíplými krysami a podřezávání kohoutů.

„Je to docela veselé, když to čteme nyní, ale v té době to tak zúčastněným nepřipadalo,“ komentuje Stárek.

O události samozřejmě vznikl také oficiální úřední záznam. „Oficiální hlášení už je upravené k tomu obrazu, že se vlastně nic nestalo,“ doplňuje Stárek. Účastníci jsou popsaní jako špinaví podnapilí výtržníci, kteří například tloukli na okna a jednomu staršímu občanu odcizili klobouk. Zároveň policisté stále hledali nějakou tajnou organizaci, protože nevěřili, že se lidé sešli na základě nějakého spontánního zájmu.

Jeden z účastníků akce, František Češka, se poté ještě nežádoucím způsobem proslavil. „Když se točilo 30 případů majora Zemana, tak policejní experti vybrali jeho fotografii a podle ní namaskovali do seriálu Jiřího Lábuse. Takže Češka přišel o vlasy, o svobodu i o svůj image,“ popisuje Stárek.


Hledá materiály

František Stárek, který přednáší o tomto tématu po celé republice, se setkává hlavně s kladnými ohlasy. „Lidi ten projekt docela zajímá a jsem rád, že se podařilo prolomit tu bariéru mlčení o době normalizace,“ říká. Jsou však i tací, kteří se k jeho činnosti staví opačně. „Bývalý příslušník policie mi vyhrožuje trestním stíháním, protože prý lžu. On stále vychází z těch pomluv a šuškandy, pořád se drží té staré oficiální verze, i když je to verze neudržitelná,“ míní.

Na přednášce bylo prezentováno jediných 5 fotografií, které se z akce dochovaly, a krátký videozáznam. „Shánět materiály je v současné době už hodně těžké, většina byla zničena. Jestli někdo z Budějovických má nějaké dokumenty k této události, velmi by nás to zajímalo,“ prosí Stárek za celý Ústav pro studium totalitních režimů.