Plukovník Milan Malý z Českých Budějovic zemřel 1. května v nedožitých devadesáti letech. (Deník 2. a 4. května). Krajská metropole je zase chudší o jednoho člověka, který obohacoval město.

Bojoval u Tobruku

„Byli jsme nešťastný třiadvacátý ročník a v roce 1939 jsme museli na práci do Německa," vzpomínal plukovník Milan Malý při jednom z rozhovorů. Na nucených pracích se dozvěděl, že ve Francii vzniká zahraniční československá armáda, tak s kamarády utekli.

„Cestovali jsme tehdy přes Německo do Rakouska a odtud do Jugoslávie. Do naší armády ve Francii mě v Bělehradě na francouzském konzulátu odváděl major Novotný. Povídá mi: Kluku, co s tebou budu dělat? Frantíci berou až od 17 let, a tobě je teprve 16 a půl. Tak mě udělal o rok staršího a bylo to," usmíval se muž, který měl tedy později na dokumentech dva roky narození 1922 a 1923.

Z Jugoslávie odjížděli Čechoslováci přes Řecko a Turecko do Bejrútu. Tam se měli nalodit na lodě, které by je přepravily k jednotkám do Francie. „Než se ale náš transport dostal do Bejrútu, Francie kapitulovala," vzpomínal Milan Malý.

Vojáci zůstali v syrském Aleppu, Angličané je pak odvezli k palestinskému přístavu Haifa, kde se formovala československá jednotka na Středním východě pod vedením podplukovníka Karla Klapálka.

Milan Malý přišel do výcvikového táboře v Gedeře. Jeho jednotku pak převeleli do Tobruku. „Odjeli jsme na torpédoborcích. Večer jsme nalodili a ráno byli na místě. Pod palbou jsme byli vyloděni a ocitli se v bojových pozicích," vzpomínal veterán.

Po šestiměsíčním působení byla československá jednotka v roce 1942 stažena do Egypta a její příslušníci po přeškolení vytvořili 4. lehký protiletadlový pluk na Středním východě. „Mezitím bylo třeba doplnit naše letectvo ve Velké Británii. Při náboru jsem se přihlásil, protože dostat se k letectvu byl můj sen, a byl jsem přijat." Po absolvování výcviku v Kanadě byl s hodností seržanta přidělen k 312. stíhací peruti v Anglii a zúčastnil se průzkumných operací které v závěru války peruť absolvovala.

Učil válčit Izraelce

Po skončení války přistál s jednotkou letců od 312. perutě na letišti v Plané u Českých Budějovic. V roce 1948 zde učil izraelské piloty, kteří z jižních Čech odlétali přímo do války o nezávislost.

„V roce 1949 mně řekli, že nemohu sloužit v Československé lidové armádě, protože jsem bojoval na Západě, což se neztotožňuje s tezí komunistické strany," vzpomínal Milan Malý. Dostal příkaz, že se má hlásit u Pozemních staveb v Olomouci.

„Chtěl jsem ale zůstat v Budějovicích. Zachránil mě Němec, který za války bojoval u Stalingradu. Pracoval v podniku Igla, kde ho nutně potřebovali, a přimluvil se i za mne," připomínal Milan Malý skutečnost, že když mu škodili Češi, za které za války nasazoval život, zastal se ho příslušník národa, proti kterému bojoval.

Do roku 1991 pracoval i u pecí jako kalič. V penzi se aktivně účastnil vzpomínkových akcí, vnučka Dita Edelmanová o něm vydala knihu Z Tobruku k RAF. Jako jeden z posledních žijících veteránů západního odboje byl navržen na státní vyznamenání, medaile se od prezidenta za života nedočkal. Poslední rozloučení bude ve čtvrtek v 10.30 hod. v Českých Budějovicích.